Jak je na tom Česko co se týče cirkularity materiálů a zavádění principů cirkulární ekonomiky ve srovnání s dalšími státy?
Česko je v cirkularitě materiálů ve srovnání s EU lehce nadprůměrné. Podle Eurostatu byla v roce 2024 cirkularita (konkrétně míra využití cirkulárních surovin; Circular Material Use Rate; CMUR) v EU 12,2 %, zatímco ČR se dostala až na 14,8 %. Zároveň patříme mezi země, které od roku 2015 udělaly v cirkularitě výrazný posun. To ale není důvod „usnout na vavřínech“, množství odpadů u nás totiž dále roste. Český statistický úřad uvádí za rok 2024 produkci 40,2 milionů tun odpadu, což znamená meziroční nárůst o 6 %.
Proč množství odpadu stále roste?
Hlavní problém je, že se stále soustředíme spíš na konec řetězce (třídění–recyklace–spalování–skládky) než na prevenci a opětovné použití, které rozhodují o tom, jestli odpadu bude opravdu ubývat. V některých tocích jsme silnější: například u sběru a třídění obalů, ale v jiných nám „ujíždí vlak“. Typicky vidíme problém u komunálního odpadu kvůli stále vysokému skládkování a také u stavebních a demoličních odpadů, které výrazně táhnou celkové objemy a kde se často uplatňuje spíš nízkohodnotové využití, jakým je zasypávání, než skutečná cirkularita.
„Hlavní problém je, že se stále soustředíme spíš na konec řetězce než na prevenci a opětovné použití, které rozhodují o tom, jestli odpadu bude opravdu ubývat.“
Celkově tedy Česko dělá pokrok a některé cíle plní nebo se k nim blíží, ale komplexní přístup k cirkulární ekonomice – s důrazem na prevenci vzniku odpadu, reuse a cirkulární obchodní modely i na „druhý krok“ po třídění (kapacity a poptávka po recyklátech) – nám stále chybí.
V letošním roce představí Evropská komise tzv. Zákon o cirkulární ekonomice, který slibuje výrazně vyšší ekonomický systémový přístup k cirkularitě napříč všemi státy. Jaké principy nebo konkrétní nástroje by podle vás v tomto zákoně neměly chybět?
Do tzv. Aktu o oběhovém hospodářství (Circular Economy Act, CEA) Evropská komise navrhuje zasadit ambiciózní cíl zdvojnásobit míru využití cirkulárních surovin (CMUR) na 24 % do roku 2030, proto musí rychle vytvořit i tržní prostředí, které udělá z cirkularity ekonomicky výhodnou volbu, ne jen „správnou věc“. Dnes totiž často platí opak: primární suroviny bývají levnější a snadněji dosažitelné než recykláty, část hodnotných materiálů končí ve spalovnách nebo na skládkách a prevence se do praxe prosazuje pomalu.
Můžete dát příklady, jaká konkrétní opatření by měl CEA navrhovat?
CEA by měl umožnit plynulý přeshraniční pohyb odpadů a recyklátů prostřednictvím harmonizace postupů a zavedení celoevropských kritérií pro konec odpadového režimu klíčových toků odpadů. Současně by měl podporovat zvýšené investice do moderních kapacit a infrastruktury pro opětovné použití a recyklaci, včetně vytváření tzn. „nadregionálních center pro cirkularitu” v oblastech s vyšší průmyslovou poptávkou.
„Chceme v podstatě vytvořit jednotný evropský trh druhotných surovin a jasná pravidla pro definici i toky surovin jsou proto zásadní.“
Jen zvýšená a kvalitnější recyklace však nestačí. CEA musí také posílit hierarchii nakládání s odpady tím, že jasně upřednostní prevenci vzniku odpadů, ekodesign a přípravu k opětovnému použití a opravám. Klíčovým nástrojem jsou v tomto směru moderní EPR systémy (systémy rozšířené odpovědnosti výrobce). CEA by měl tlačit na harmonizaci a kvalitu EPR systémů napříč EU a hlavně na eko-modulaci poplatků – tedy aby poplatky zohledňovaly opravitelnost, recyklovatelnost, obsah recyklátu nebo opětovné použití.
Bez poptávky a trhu pro recykláty a cirkulárními výrobky se nic nerozjede. Pravidla pro veřejné zakázky by měla vytvořit jasnou poptávku po cirkulárních řešeních zavedením povinných minimálních kritérií na trvanlivost, opravitelnost nebo obsah recyklovaných materiálů, aby existoval stabilní odbyt a firmy měly jistotu investic.
Data a transparentnost: bez nich nebude důvěra ani investice. Trh potřebuje srovnatelná data o materiálech, kvalitě a stopách – CEA by měl v kombinaci s další sektorovou legislativou stavět na harmonizovaných digitálních datech v životním cyklu výrobků, včetně digitálních pasů, aby se dalo ověřit, co je skutečně recyklované/opravené/repasované, a aby recykláty nebyly vnímané jako „riziková“ alternativa.
V konečném důsledku by CEA měl také zavést opatření k řešení a snížení nadměrné materiálové spotřeby v EU prostřednictvím cirkulárních obchodních modelů.
Cirkulární veřejné zakázky jsou nutnou podmínkou pro nastartování trhu s recykláty
Jak tedy reálně a v relativně krátkém čase rozhýbat trh a samotné firmy?
CEA potřebuje kombinaci pravidel, která současně vytvoří poptávku po druhotných surovinách, usnadní jejich kvalitní výrobu a obchodování a posílí prevence, opravy a opětovné použití. Měl by zavést nástroje, které udělají z recyklovaných materiálů „standardní volbu“: povinné/rozumně nastavené minimální podíly recyklátu v klíčových výrobcích, a hlavně cirkulární veřejné zakázky. A tady stát a obce jako velký odběratel hraje zásadní roli.
Jaký dopad budou mít tato nová pravidla na české firmy – zejména z pohledu nákladů, inovací a konkurenceschopnosti?
Pokud bude dobře navržený a ambiciózní, přinese CEA českým firmám řadu výhod, včetně posílení inovací v oblasti cirkulárních výrobků a obchodních modelů, moderní recyklační infrastruktury, vyšší surovinové bezpečnosti i transparentnosti a efektivity dodavatelských řetězců. To vše umožní podstatně snížit spotřebu primárních materiálů, výrobní náklady i uhlíkovou stopu firem v rámci Scope 3.
„Dobře navržený zákon CEA může i českým firmám zajistit lepší surovinovou bezpečnost.“
Pokud však bude CEA jen pokračování současného stavu s drobnými vylepšeními, riskujeme i nadále nedostatek pobídek a transparentních dat pro podporu cirkulárního designu a efektivní správu materiálů, nefunkční trhy s recyklovanými materiály, nepředvídatelné investiční prostředí, rostoucí rizika v dodavatelském řetězci a samozřejmě i další nárůst environmentálních nákladů.
Co dalšího by letos nemělo uniknout pozornosti firem?
CEA je sice zásadní legislativní iniciativa, ale rozhodně ne jediná. Souvisí s řadou již přijatých nebo připravovaných evropských iniciativ v oblasti cirkulární ekonomiky. Z pohledu administrativní zátěže na firmy bude proto klíčová jeho úzká koordinace s dalšími předpisy na ekodesign výrobků (ESPR), obaly (PPWR), stavební výrobky (CPR), vozidla (ELVR), průmyslové výrobky (IAA), veřejné zakázky (PPD) a další.
České firmy by měly tyto iniciativy pozorně sledovat a aktivně se zapojit do veřejných konzultací a připomínkových řízení. Nařízení o ekodesignu, stavebních výrobcích a obalech jsou přitom už v platnosti. Stále se připravují tzv. prováděcí akty, ale je potřeba se na nové požadavky připravovat už teď, jak z pohledu designu a parametrů výrobků, tak i nastavení sběru a správu potřebných dat.
V této souvislosti realizujeme s partnery Czech BCSD a VUT Brno projekt Ready-4-Ecodesign, který se zaměřuje právě na vytvoření návodů a nástrojů, které pomohou zejména malým a středním podnikům orientovat se v požadavcích nové cirkulární legislativy.
A nějaké tipy jak se na to vše prakticky připravit? Co mohou firmy udělat už teď?
Doporučil bych firmám, především těm výrobním, začít následujícími kroky:
- Udělat si „materiálovou mapu“ – z čeho je produkt a obal, kolik materiálu skutečně spotřebuji, kde vzniká odpad a ztráty, které materiály jsou rizikové (cena, dostupnost, regulace).
- Začít s cirkulárním designem u top výrobků – zjednodušit materiály (monomateriály), zvýšit opravitelnost a demontovatelnost, omezit zbytečné obaly; hledat, kde lze přejít na opakované použití.
- Zajistit si recykláty „dopředu“ – navázat dlouhodobé kontrakty s dodavateli recyklovaných materiálů, testovat kvalitu a stabilitu dodávek; bez poptávky a smluv se kapacity nebudou stavět.
- Dát dohromady data – systém pro sběr dat o materiálech, původu, složení a stopách (včetně dodavatelů), aby firma zvládla požadavky na transparentnost a prokazování (a nebyla zaskočena „na poslední chvíli“).
- Piloty cirkulárních modelů – servis/opravy, zpětný odběr, „produkt jako služba“, repasování; začít v malé škále na jednom segmentu a rychle vyhodnocovat.
- Práce s nákupem a veřejnými zakázkami – kdo dodává státu či velkým odběratelům, měl by se připravit na minimální požadavky na trvanlivost, opravitelnost a recyklovaný obsah – to bude konkurenční výhoda, ne jen compliance.
Benjamin Hague je vedoucím výzkumného „think tanku“ v Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) v Praze. V INCIEN je zodpovědný za programy související s ekonomickým a technologickým výzkumem, analýzou politik a propagací osvědčených mezinárodních postupů v oblasti cirkulární ekonomiky v českém národním a středoevropském regionálním kontextu. Mezi současná prioritní témata patří těžký průmysl a výroba, budovy a stavebnictví, cirkulární bioekonomika a jejich propojení s globálními megatrendy a politickou agendou EU – změnou klimatu, dekarbonizací, biodiverzitou, digitalizací a inovacemi. V současné době spolupracuje se svým týmem na několika projektech týkajících se nízkoemisních materiálů (dřevo, ocel, beton), cirkulárního stavebnictví a zelených veřejných zakázek za podpory Evropské klimatické nadace (European Climate Foundation), European Environmental Bureau (EEB), fondu Built by Nature a jako partner projektu Circular DigiBuild (v rámci programu EU Interreg Danube) o digitalizaci cirkulárních postupů ve stavebnictví.