Obchodníci, kteří nakupují od hospodářských subjektů, nemusejí sami provádět celý proces náležité péče. Musejí však uchovávat prohlášení o náležité péči svých dodavatelů. Dosledovatelnost produktu či komodity, se kterým obchodník bez ohledu na velikost v rámci své podnikatelské aktivity nakládá, je stále klíčovou povinností, bez které nelze s výrobkem na trhu nakládat. Totéž platí v situaci, kdy tento subjekt ví nebo má důvodné podezření, že výrobek není v souladu s nařízením. Každý článek dodavatelského řetězce musí zachovat tok informací. V době, kdy se výrobek dostane na trh, musí existovat jasná a zdokumentovaná cesta zpět k vyhovujícímu pozemku (tj. pozemku bez deforestace po termínu 31. prosince 2020).
Aktuálně o EUDR:
Evropská komise představila 21. října 2025 návrh změn nařízení o odlesňování (EUDR). Změny se týkají účinnosti nařízení. Pro mikro a malé podniky by měla být účinnost posunuta na konec roku 2026, pro velké a střední podniky zůstává beze změn (30. prosince 2025), nicméně nově je navrženo šestiměsíční přechodné období. Další změny mají směřovat ke zjednodušení povinností a administrativní a reportingové zátěže pro určité skupiny subjektů. Cílem změn je mimo jiné snížit zátěž IT systému (EU Traces). Více informací najdete například zde.
Obchodník, který není malým či středním podnikem ani mikropodnikem, je podle nařízení považován za hospodářský subjekt a vztahují se na něj v zásadě všechny povinnosti popsané výše. Nese tedy plnou odpovědnost za to, že u komodity či výrobku, které prodává, byly splněny všechny požadavky procesu náležité péče. Může sice odkázat na již existující prohlášení, ale pouze pokud se sám přesvědčil, že všechny kroky proběhly podle pravidel.
Obchodníci bez ohledu na svou velikost musejí být i nadále připraveni reagovat na dotazy kontrolních orgánů a spolupracovat s nimi. Obtížná práce – sběr dat, geolokace, hodnocení rizik – je tedy z velké části na bedrech hospodářských subjektů, odpovědnost je však sdílena v celém řetězci.
Více o tématu EUDR najdete také v našich předchozích článcích:
EUDR dělí země dle míry rizika odlesňování. Nízkorizikové mohou využít zjednodušený proces
EUDR zavádí tři kategorie zemí dle míry rizika odlesňování:
- Vysoké riziko,
- Nízké riziko,
- Standardní riziko.
Produkty ze zemí s nízkým rizikem mohou využít zjednodušený proces náležité péče podle článku 13 (bez plného hodnocení a zmírňování rizik), stále však platí povinnost shromažďovat základní informace a zamezit obcházení pravidel. Seznam těchto zemí byl zveřejněn 20. 5. 2025, Evropský parlament jej však 9. 7. 2025 odmítl pro údajnou netransparentnost a politickou zaujatost. Finální podoba je momentálně v rukou Evropské komise.
EUDR chce zamezit odlesňování, v praxi to ale znamená vyšší náklady i administrativu
Nařízení o odlesňování přináší bezprecedentní úroveň sledovatelnosti dodavatelských řetězců a povinností pro všechny, kterých se dotýká. Ačkoli je cíl omezit odlesňování a nezákonné hospodaření s lesy jistě na místě, v praxi budou muset firmy investovat do nových systémů pro sběr a ověřování dat, zajistit detailní geolokalizaci zdrojů a zavést procesy hodnocení rizik. To v praxi potvrzuje i Vratislav Janda, ředitel Corporate Affairs Nestlé Česko. „Očekává se, že EUDR bude mít významné finanční dopady na Nestlé i širší potravinářský průmysl. Dodržování regulace si vyžádá investice do transparentnosti dodavatelského řetězce, systémů sledovatelnosti a procesů prověřování.“ Kromě toho firma očekává samozřejmě i provozní dopady: „EUDR bude vyžadovat, aby společnosti zlepšily své praktiky prověřování, včetně předkládání prohlášení o prověřování (DDS) pro produkty uvedené na trh EU. To znamená komplexní mapování dodavatelského řetězce, hodnocení rizik a zavedení robustních ověřovacích systémů.“ Provozní změny tak mohou podle Jandy vést ke zvýšené složitosti v řízení dodavatelského řetězce a nutnosti prohloubit spolupráci.
Administrativní náročnost bude značná a zejména pro menší podniky může představovat výraznou zátěž — což je pro unijní regulace, bohužel, typické. Úspěšné zvládnutí těchto požadavků si proto vyžádá nejen finanční investice, ale i intenzivní spolupráci napříč celým dodavatelským řetězcem. Z druhé strany může nová regulace představovat i příležitost: k podpoře investic do udržitelných modelů a zvyšování transparentnosti dodavatelského řetězce. „I když EUDR může představovat počáteční výzvy, v konečném důsledku slouží jako katalyzátor pro potravinářský průmysl, aby přešel k udržitelnějším praktikám. To je v souladu s rostoucími očekáváními spotřebitelů ohledně environmentální odpovědnosti,“ uzavírá Janda.
V COM. SE Consulting se věnujeme strategickému poradenství v oblasti ESG, udržitelnosti a řízení rizik. Specializujeme se na přípravu nefinančního reportingu, implementaci standardů (CSRD, ISO) i vzdělávání ESG manažerů. Autorka textu, Edita Šilhánová, je partnerkou COM.SE, která čerpá ze zkušeností z vrcholového managementu a zaměřuje se na propojení udržitelnosti s byznysem a právem. V případě zájmu vám rádi představíme konkrétní přínosy spolupráce. Pokud v souvislosti s novými povinnostmi EUDR nevíte, kde začít, nebo byste se rádi v problematice více orientovali, ozvěte se nám.