Možnost kariérního růstu je pro mladé při volbě zaměstnance zásadní. Za důležitou ji v průzkumu Ipsos označilo 80,6 % ve věku 18–29 let, v obecné populaci je to 71,7 %. 79,6 % mladých také chce mít možnost se při práci dále vzdělávat. To může být pro spoustu pracovníků zásadní i v době překotných technologických změn. Podle rektora Unicorn Vysoké školy Prof. Jana Čadila praxe často vyžaduje dovednosti, které vznikají rychleji, než je možné je promítnout do vysokoškolských studijních programů. Jedním z řešení jsou podle něj tzv. mikrocertifikáty. „Umožňují reagovat na nové technologie, legislativní změny nebo aktuální potřeby firem téměř okamžitě. Díky tomu pomáhají propojit akademické vzdělání s konkrétními požadavky pracovního trhu a usnadňují mladým lidem přechod ze školy do praxe,“ vysvětluje Čadil.
Mladí mají ambice stát se manažery či experty. 44,4 % z nich zároveň láká myšlenka, že by začali podnikat, tedy např. založili živnost či firmu. Dalších 15,3 % o podnikání přemýšlí aktivně a plánuje ho. 51,2 % mladých ale uvádí, že jim v tom brání nedostatek financí. Neúspěchu a finanční nejistoty se pak obává 43 % z nich, tuto obavu s nimi sdílí i ostatní generace. Ženy pak o podnikání přemýšlejí méně často, problematiku genderové nerovnosti na trhu práce rozebíráme v tomto článku.
Podle mladých vzdělávací systém nepřipravuje na trh práce
Minimum mladých si myslí, že je škola plnohodnotně připravila na pracovní trh – pouze 4,7 % z nich věří, že jim dala vše potřebné, dalších 27,3 % oceňuje alespoň teoretický základ, ale praxi si prý museli získat sami. 58,7 % si pak myslí, že je škola dostatečně nepřipravila. Česko má rozsáhlé nedostatky především v profesně-orientovaném vysokoškolském vzdělávání, podrobněji jsme o tom psali v nedávném článku.
Minimum mladých si myslí, že je škola plnohodnotně připravila na pracovní trh – pouze 4,7 % z nich věří, že jim dala vše potřebné, dalších 27,3 % oceňuje alespoň teoretický základ, ale praxi si prý museli získat sami. 58,7 % si pak myslí, že je škola dostatečně nepřipravila. Česko má rozsáhlé nedostatky především v profesně-orientovaném vysokoškolském vzdělávání, podrobněji jsme o tom psali v nedávném článku.
Mladí jsou také ochotnější stěhovat se za prací. Otevřeno je tomu 37,7 % obecné populace, ve věku 18–29 let to je 57,6 %. 24,3 % mladých je ochotno stěhovat se po ČR, 10,4 % do zahraničí a 22,9 % je otevřeno oběma těmto variantám. „Je to logické, protože většina Čechů a Češek do 30 let ještě nemá rodiny nebo vlastní bydlení. Mají tedy ještě prostor si vybírat, kde zapustí kořeny. Určitě to ale neplatí o všech, sám jsem chvíli v zahraničí žil, nakonec mě ale táhly zpět moje dosavadní vazby v Česku,“ komentuje analytik Evropy v datech Adam Trunečka.
Mladí se sice s AI sžívají přirozeněji, nejsou ale jediní, kdo ji používá
52,3 % Čechů se obává, že AI ztíží absolventům vstup na trh práce, protože zvládne začátečnickou práci za ně. Ve věkové kategorii 18–29 let to pak je 59,3 %. Mladí zaměstnanci na druhou stranu využívají AI o trochu více než starší kolegové, což pro ně může představovat menší konkurenční výhodu. Pravidelně ji k usnadnění své práce používá 16,6 % Čechů a Češek ve věku 18–29 let, 14 % ve věku 30–49 let a 8,6 % ve věku 50–65 let.
Ředitel České asociace umělé inteligence Lukáš Benzl potvrzuje, že mladí přirozeněji začleňují AI do studia i práce, což jim alespoň krátkodobě může na trhu práce pomoci, dlouhodobě ale podle něj tato výhoda zmizí. „Umělá inteligence nebude speciální dovedností, ale základní součástí téměř každé kancelářské profese. Skutečnou konkurenční výhodou nebude znalost AI, ale schopnost propojit ji s řešením konkrétních problémů firmy. Podobně jako dnes nikdo neuvádí do životopisu, že umí používat internet, za pár měsíců nebude výjimečné ani používání AI,“ vysvětluje Benzl.
Široká implementace AI na pracovišti však závisí i na ochotě jednotlivých pracovníků se s ní učit. Podle Dity Formánkové z Nadace České spořitelny ale Češi a Češky věří, že si dokážou udržet svou práci i uspět v budoucnu, aniž by museli zásadně měnit svůj přístup ke vzdělávání. „Jsme ve vztahu ke svým schopnostem poměrně sebevědomí. Přestože se pracovní trh rychle mění, většina necítí výrazné ohrožení ani ze strany AI,“ vysvětluje Formánková. Z aktuálního výzkumu Ipsos k tématu celoživotního vzdělávání však vyplývá, že toto sebevědomí často neodpovídá realitě. Přibližně polovina pracující populace používá digitální technologie minimálně, nebo je pro svou práci vůbec nepovažuje za důležité. Právě z toho do velké míry pramení nízký pocit ohrožení změnami na trhu práce, automatizací či nástupem AI. Nejde tedy o to, že by lidé měli promyšlenou strategii adaptace, ale spíše o to, že změny zatím nepociťují jako osobně relevantní.
Značná část mladých si uvědomuje, že s nástupem AI by se školství mělo více vzdělávat o kritickém myšlení a mediální gramotnosti. Za prioritu pro české školství to označilo 37 % celkové populace, ve věkové skupině 18–29 let dokonce 47,3 %. Mladí tedy dávají potřebu kritického myšlení v době AI na rovinu s nutností výuky dovedností s ní související – zdůraznilo ji 46 % z nich.
Podle autora vzdělávacího projektu Generace AI a influencera Svatopluka Barka si mladí uvědomují rizika moderních technologií i díky tomu, že je už sami vidí. „Skvěle to podle mě demonstruje hláška, která je na sociálních sítích populární hlavně mezi Gen Z: ‚Mom was right, maybe it was the damn phone.‘ Volně přeloženo: ‚Máma měla pravdu, možná za to fakt mohly ty zatracené telefony.‘ Část mladých při pohledu na radikalizaci, osamělost, polarizaci nebo zhoršující se psychické zdraví zpětně cítí, že na tom varování něco bylo.“
Roli podle něj mohly sehrát i už existující projekty o mediální gramotnosti a kritickém myšlení, například od JSNS. Školám jsou k dispozici i online semináře Generace AI, které Barek připravil ve spolupráci s Českou spořitelnou.
Zdůrazňuje však, že ani mladá generace není monolit a míra kritického myšlení se různí. „Dost často vídám i bezmyšlenkovité používání AI, jako příklad bych uvedl historku jedné učitelky, která mi říkala, že žák jí poslal zpracovaný úkol e-mailem a hned v úvodu byla věta od AI: ‚Jasný, pojďme se do toho pustit, tady máš návrh.‘ Tohle přenechávání myšlení na chatboty považuji za velmi nebezpečné a z mého pohledu celkem časté,“ uzavírá Barek.