V únoru zveřejněný návrh na zjednodušení (nejen) ESG reportingu známý jako Omnibus simplification package způsobil různé reakce. Pro nepřipravené přinesl velkou úlevu, pro ty, kteří udržitelnost v podnikání prosazují v každodenní praxi, avšak nastavené standardy pro ně představovaly neúměrnou zátěž, zase očekávání. Kromě toho se s ním ale také pojí jisté rozčarování z měnících se podmínek u společností, jež už reportují nebo se na reportování dopředu zodpovědně připravovaly za značného úsilí a využití vnitřních kapacit.
Evropská komise raději „zastavila hodiny“
V každém případě způsobil velkou nejistotu, a to nemá podnikatelské prostředí rádo. I proto bylo Evropskou komisí v dubnu 2025 urychleně schváleno tzv. zastavení hodin („stop-the-clock“), tedy odložení reportovacích povinností dle CSRD o dva roky s tím, že do konce roku 2025 budou ještě zjednodušeny tak, aby byla k dispozici potřebná data, ale zároveň to firmy nadbytečně nezatěžovalo.
Hodně parametrů se tedy bude v reportování udržitelnosti měnit, ale analýza dvojí významnosti i dle Omnibusu zůstává. Proč? Protože tento nástroj organizacím umožňuje identifikovat témata udržitelnosti, jež jsou klíčová pro jejich podnikání buď proto, že přinášejí významná rizika, nebo příležitosti a zároveň jsou významná pro životní prostředí a společnost. Ve své podstatě jde tedy o nástroj, který pouze rozšiřuje paletu možností, které majitelé a manažeři již teď využívají pro odpovědné řízení svých firem.
Bez testu dvojí materiality to ale stále nepůjde
DMA umožňuje efektivně zacílit pozornost na oblasti, které mají největší vliv – ať už z hlediska finančního na firmu, anebo z hlediska jejich dopadu na okolí – životní prostředí a společnost (lidi). Z pohledu řízení rizik slouží DMA jako strategický nástroj – odhaluje zatím často neřešená vnější ESG rizika, která mohou ovlivnit ziskovost či v extrémních případech dokonce životaschopnost firmy (např. klimatické extrémy, nedostatek vody či strategických surovin, závislost na konkrétních dodavatelích, geopolitické změny a bezpečnostní rizika či nové regulace) a zároveň umožňuje proaktivně řídit vlastní dopady, aby firma předešla konfliktům se zájmovými skupinami, regulatorním postihům či poškození svého dobrého jména, a naopak spíše využívala nové příležitosti a posilovala svou konkurenceschopnost.
Z pohledu samotného procesu reportování pak DMA slouží k tomu, aby se firma lidově řečeno „neureportovala k smrti“ a zároveň uživatele zpráv nezahltila irelevantními informacemi. Bez řádné analýzy by tedy mohlo dojít k přetížení reportingu zbytečnými informacemi, nebo naopak k opomenutí skutečně závažných dopadů, což může poškodit nejen důvěryhodnost firmy, ale i její fungování a výsledky.
… jinak se firmy „ureporují k smrti“
Jak se DMA má provádět, stanovují standardy ESRS (European Sustainability Reporting Standards), i když ne zcela návodně. „ESRS stanoví vlastně jen základní rámec a principy tak, aby každá firma mohla využít proces
nejvhodnější pro její konkrétní podmínky. V praxi tedy vidíme různé přístupy a postupy. Od zcela subjektivních hodnocení až po velmi robustní procesy a procedury,“ říká Edita Šilhánová z poradenské společnosti COM.SE Consulting.
Některé firmy zvolily cestu detailní analýzy všech témat udržitelnosti uvedených ve zmíněných standardech ESRS. Často tak šlo o několikaměsíční sadu workshopů, rozhovorů a analýz se zapojením velkého množství interních expertů. Další společnosti šly jinou cestou – vsadily na zkušenost a kompetenci vlastního (rozšířeného) top managementu, prioritizovaly standardy doporučená témata udržitelnosti, popř. identifikovaly vlastní témata (tzv. company specific), a ty teprve následně analyzovaly s daleko menší časovou a personální zátěží. „V obou případech je nicméně evidentní, že do procesu vstupuje více či méně i subjektivní hodnocení. Proto je důležité co nejvíce hodnocení zakládat na relevantních datech, která mají firmy k dispozici interně jako třeba zpětnou vazbu od zaměstnanců či klientů a zákazníků nebo externě, jako jsou různé veřejně dostupné průzkumy a analýzy, veřejné iniciativy apod.,“ dodává Edita Šilhánová.
Oba přístupy (a všechny mezitím) by měly firmu dovést ke stejnému výsledku – identifikaci významných dopadů, rizik a příležitostí. Ty nejsou jen základními kameny ESG reportingu (ať již nová pravidla a povinnosti budou jakékoliv), ale i klíčovými informacemi pro management a pro řízení firmy.
V dobře řízené firmě by výsledek DMA neměl být žádným velkým překvapením. Může ale poskytnout větší detail a granularitu problematiky či pomoci s lepším zaměřením pozornosti. V řadě firem ale pomohl zviditelnit i témata dosud neřešená.
Pár anonymizovaných příkladů z praxe:
- Diskuze managementu a odborníků v jedné pojišťovací firmě nad tématy udržitelnosti a hodnocení IRO (pozn.: dopady, rizika, příležitosti) pomohlo obnažit problém s nedostatečnou kvalifikací stávajícího a problematickým náborem nového personálu. Přehlížená HR témata tak byla zviditelněna a jejich zařazení do materiálních ESG témat jim dodalo na významu.
- Stavební firma si dlouhodobě zakládala na ekologických tématech, jako je hospodaření s vodou, ekologické materiály a ochrana biodiverzity. DMA prokázala, že tato témata pozitivně odlišují firmu od zbytku trhu, ale pro zákazníky nehrají tak významnou roli, jak se předpokládalo. Firma bude pokračovat v těchto aktivitách nadále, ale ve svém udržitelném podnikání bude muset akcentovat i jiná významnější témata.
- Proces DMA v jedné výrobní firmě ukázal, že firma pro své řízení rizik nemá stanovena jednoznačná kritéria a měřítka pro vyhodnocování jejich závažnosti. Proces DMA tak vedl ke zkvalitnění řízení rizik dané firmy.
- Po otázce po množství a závažnosti pracovních úrazů se ukázalo, že jsou evidovány v jednotlivých provozovnách firmy, ale celková informace a tedy i koncepčnější řešení chybí.
Jak při testu dvojí materiality postupovat?
Jaké je tedy doporučení pro firmy v době, kdy nejsou jasná nová pravidla ESG reportování? Bez ohledu na to, kdo bude, nebo nebude povinně reportovat, dává smysl vyhodnotit si významnost témat udržitelnosti pro firmu a rozhodnout o dalším postupu.
Proto využijte čas daný odkladem implementace směrnice CSRD a:
- proveďte podrobné hodnocení dopadů, rizik a příležitostí podle pokynů v ESRS,
- zapojte klíčové vnitřní i vnější stakeholdery (management, zaměstnance, zákazníky, investory, dodavatele, komunity apod.),
- projděte si interní nastavení procesů, strategií a cílů, které se týkají materiálních témat a případně je aktualizujte či doplňte chybějící,
- buďte připraveni na požadavky odběratelů a dalších zainteresovaných stran, popř. na nové požadavky na reporting.
Pro velké firmy, na které by se mohla i v budoucnosti vztahovat povinnost zveřejňovat zprávy o udržitelnosti, dává smysl jít ještě dál a pracovat na reportování v původním rozsahu. Pro menší firmy, které ale potřebují poskytnout informace svým klíčovým stakeholderům (např. velkým zákazníkům, investorům a finančním institucím), doporučujeme pracovat podle standardu VSME, který agentura EFRAG připravila pro mikro až střední firmy.
Udržitelnost totiž není o povinnosti zveřejňovat informace, udržitelnost je především cílená a systematická práce s riziky a identifikace příležitostí a jako taková podporuje dlouhodobě úspěšné, stabilní a odolné podnikání. A také pomáhá chránit planetu a vyjadřuje náš respekt k ní, na což bychom neměli zapomínat. Není proto důvod čekat na finální pravidla reportování, ale již teď se pověnovat identifikaci významných dopadů, rizik a příležitostí, které ovlivňují náš byznys, a začlenit je do svých interních řídících procesů. Ať se vám práce daří!