Mnoho firem má pocit, že se pravidla mění rychleji, než stačí reagovat. Jaká je realita pohledem praxe jedné z největších poradenských firem?
Dnes se nacházíme v paradoxní situaci: na jedné straně přibývající povinnosti, na straně druhé legislativa nabírá zpoždění, nebo je měněna „za pochodu“. Pro nás jako poradenskou, ale zejména auditní firmu, to znamená intenzivnější spolupráci s klienty a mnohdy také nečekané změny zadání projektů podle toho, jak se mění situace.
Evropská komise schválila mimo jiné tzv. „quick fix“, úpravu reportingu který má ulevit některým subjektům, které již mají povinnost reportovat. Setkáváte se s tím, že firmy tuto možnost odmítají využít? Je to obava z toho, že by se později stejně musely vrátit k plnému reportingu?
Obavy hrají bezpochyby významnou roli. Firmy si nastavily procesy sběru dat, kontroly, daly do celého průběhu sestavování zprávy o udržitelnosti spoustu energie… Rušit systém jen kvůli krátkodobému ulehčení jim nedává příliš smysl. Zároveň vědí, že mezera jednoho roku může být složitá z pohledu jejich vztahů s bankami, obchodními partnery, a koneckonců je výzvou i pro audit. Bohužel jsou firmy zároveň v situaci, kdy neznáme finální revizi ESRS standardu, takže se nemají ani čeho chytit – bude daný datový bod zapotřebí? Může se firma spolehnout, že ho už nikdy více nebude muset zveřejňovat?
„Úplně se vytratil aspekt bezpečnosti. Na konci dne ale přece řešíme, jak se zbavit závislostí na zdrojích energie či na materiálech, které v Evropě netěžíme ani nezpracováváme, jak zlepšit odolnost přírodních zdrojů.“
Některé firmy mají reporting už zvládnutý a řeší, co je dalším krokem. Co by podle vás mělo být nyní na jejich radaru – digitalizace, dekarbonizace, nebo například sofistikovanější práce s daty?
Data jsou alfa a omega. Digitalizace je proto přirozený další krok. Firmy mají datové toky obvykle roztříštěné, a data nebývají k dispozici, když je právě potřebují. Bez dat nelze efektivně rozhodovat, pokud nechcete střílet do tmy a doufat, že trefíte terč. Na druhou stranu nemá smysl ukončenou digitalizací podmiňovat další úkoly, protože na konci dne vždy potřebujete nějaká nová data, perspektivy, vstupy. Už v průběhu lze a je dokonce na místě řešit dekarbonizaci, klimatická rizika, odolnost dodavatelských řetězců nebo adaptační plánování.
ESG je někdy vnímáno čistě jako regulační téma. Jaké příležitosti ale může přinést, pokud ho firma pojme strategicky – jako součást inovace nebo konkurenceschopnosti?
ESG, udržitelnost a s nimi Green Deal dostaly mediální nálepku drahé a nepotřebné byrokracie, která ničí průmysl. Úplně se vytratil aspekt bezpečnosti. Na konci dne ale přece řešíme, jak se zbavit závislostí na zdrojích energie či materiálech, které v Evropě netěžíme ani nezpracováváme, jak zlepšit odolnost přírodních zdrojů. Anebo, jak mírnit dopady změn klimatu na to nejcitlivější: produkci potravin a zemědělskou výrobu. Tady přichází otázka konkurenceschopnosti: bez inovací ji ztratíme. Do čeho ale investovat? K tomu potřebují firmy vidět data a v kontextu svého byznysu. Bez dat firmy tápou, kde mají své slabiny, neefektivity. I kdyby nic jiného, zprávy o udržitelnosti jim pomohly sesypat data na hromádku a podívat se na svůj byznys novou optikou.
Data, technologie, nové přístupy
Jaké technologie dnes nejvíce pomáhají s ESG reportingem a řízením udržitelnosti? Využívají firmy spíše interní nástroje, nebo již přecházejí na specializovaný software?
Řekla bych, že excelové tabulky prozatím převládají. Přechod na sofistikovanější software je opatrný a časově i finančně náročný. Postupně k němu vše směřuje, včetně propojení na nejrůznější chytrá měření a optimalizace systémů od vytápění, chlazení až po AI monitorování trendů nebo plánování. Co vypadá v některých firmách jako devadesátkové retro, může během pár let skočit do nefalšovaného sci-fi.
Mluví se o rostoucí roli datové analýzy a modelování klimatických rizik. Vidíte už v praxi, že firmy data z reportingu skutečně využívají k řízení rizik a příležitostí?
Ano, ale je to zatím velmi sektorově podmíněno. Stavebnictví, real estate, energetika, průmysl. Ti všichni na sobě cítí enormní tlak bank, pojišťoven, ale i ze strany spotřebitelů, zákazníků, a jsou ve fázi, kdy skutečně propojují a musí propojovat data a řízení rizik, včetně těch v kontextu klimatických změn. Jiná odvětví tento tlak vnímají zatím spíše zprostředkovaně, nebo jako blížící se, abstraktní výzvu. O to ale nástup bude intenzivnější – od výzvy k praxi. Stačí se podívat, jakou bouři vyvolávají v posledních měsících plánované emisní povolenky v kontextu dopravy. Kvalitní data a řízení rizik může firmách ochránit, ale i zachránit byznys – a o to jde především.
„Pokud firmy nechtějí nebo nemusí reportovat podle ESRS, VSME je ideální volbou, protože oba standardy jsou kompatibilní a drží jednotnou logiku, jazyk. Z pohledu obchodních vztahů to může být dokonce konkurenční výhoda.“
Dobrovolné standardy pro malé a střední podniky se teprve rozbíhají. Mohou být kromě malých firem prospěšné například i pro ty větší – ve smyslu „srovnání startovní čáry“?
Nepochybně ano. Standardizace vykazování byl při zpětném pohledu krok správným směrem. Pokud firmy nechtějí nebo nemusí reportovat podle ESRS, VSME je ideální volbou, protože oba standardy jsou kompatibilní a drží jednotnou logiku, jazyk. Z pohledu obchodních vztahů to může být dokonce konkurenční výhoda. Deklarujete svému obchodnímu partnerovi, bance, investorovi i zákazníkovi, že disponujete daty, a že s tím, o čem data vypovídají umíte pracovat v rámci řízení rizik. Jste tak pro trh čitelnější a předvídatelnější. Navíc první reporty už jsou venku a zpětná vazba je pozitivní, osvědčily se.
Mohou být tyto dobrovolné standardy přínosné i pro velké společnosti v rámci dodavatelských řetězců – například pomoci s transparentností?
Zkuste si představit, že jste investor a rozhodujete se, do jaké firmy vložíte svůj kapitál, svou důvěru. Stejně tak to platí pro firmy, když vybírají své dodavatele. Vyberete si tu, o které máte pouze finanční data a výpis z rejstříku, nebo upřednostníte tu, kde rozumíte také zdrojům, na kterých je závislá, schopnosti udržet si zaměstnance, věnovat se jejich skladbě či jestli a do jaké míry má zavedeny systémy řízení. Transparentnost pomáhá pojmenovat a pochopit rizika. A report podle VSME je tak vhodným nástrojem, jak transparentnost uchopit.
Jak se podle vás mění role ESG konzultantů v následujících letech? Bude se více přesouvat do oblasti dat, technologií a interní integrace než do psaní zpráv?
Konzultanství bude muset být nepochybně odbornější, orientované na reálnou přidanou hodnotu pro zákazníka. Fáze, ve které firmy poptávaly osvětové workshopy, jsou pryč. Nyní nás čeká období, ve které uvidíme dva trendy – v prvním budou firmy, které budou stále cílit na splnění minimálních regulatorních povinností. Spokojí se s tím, že se vyhnou postihu nebo získají razítko do šuplíku. V druhém ovšem budou ti, kteří data a nové znalosti o své firmě budou chtít zpeněžit – skrze efektivizaci, inovace, snížení své expozice vůči rizikům. Uvidíme proto nástup sofistikovaných řešení a technologií, integraci dat a smart řešení. Psaní zpráv bude jen třešničkou na dortu veškerého úsilí, které třeba předají umělé inteligenci, protože své pracovníky budou potřebovat na složitějších výzvách.
„Firmy vstupují do éry digitální nahoty, ve kterém se stane složitější předstírat úspěch, odolnost a stabilitu, protože bude triviální odhalit opak. Už dnes by se proto měly zamýšlet nad tím, co o sobě zjistí doslova na jedno kliknutí.“
Pokud bychom se měli podívat do budoucnosti – jak bude podle vás vypadat „ESG 2.0“? Bude to stále reporting, nebo spíš aktivní řízení dopadů a transformací?
Regulatorní sprint kolem Green Dealu, geopolitické změny, nástup AI, covid. Posledních pět let bylo plné šoků a nezdá se, že by přicházelo uklidnění. V některých trendech, zejména v technologiích s nástupem AI, akcelerujeme. Na bedrech firem je enormní tlak, aby inovovaly, investovaly, měnily se. ESG 2.0 bude vyústěním všech domino efektů. Čeká nás budoucnost, ve které každé číslo, zpráva nebo příspěvek CEO na sociálních sítích budou někým nebo něčím monitorovány a vyhodnocovány – bankou, investorem, státem. Dosažitelné pro média i spotřebitele.
Firmy si to možná plně neuvědomují, ale vstupují do éry digitální nahoty, ve které se stane složitější předstírat úspěch, odolnost a stabilitu, protože bude triviální odhalit opak. Už dnes by se proto měly zamýšlet nad tím, co o sobě zjistí doslova na jedno kliknutí – a jak s tím hodlají pracovat ne zítra, ale dnes. Jen pro představu: podobná due diligence se i dnes dělají, ale trvají měsíce a výsledky bývají nejstřeženějšími informacemi. To je ale svět, který nás, nejen v ESG, čeká.
Alice Machová vede v České republice tým odborníků poradenských služeb v oblasti CFO agendy a finančního účetnictví (Financial Accounting Advisory Services, FAAS). Zaměřuje se také na digitální technologie, finanční procesy, treasury, transakční účetnictví, účetní standardy IFRS a US GAAP. Je certifikovanou účetní FCCA. Pro CFO komunitu Alice organizuje již několik let cyklus CFO Talks, kde spolu s hosty řeší aktuální témata a novinky ve světě finančního řízení. Dále vede v rámci celého EY ČR Sustainability Business Services, věnuje se nastavování ESG strategií pro firmy, sustainability reportingu, dekarbonizačním strategiím a poradenství v oblasti financování udržitelných projektů. Je členkou poroty cen SDG Asociace Společenské odpovědnosti a mentorkou v programu pro ženy v managementu – Odyssey a Femme Palette. V Londýně byla jedním ze zakládajících členů EY oddělení FAAS. V roce 2010 po návratu do ČR založila oddělení FAAS i v EY ČR, které se úspěšně rozvíjí a v rámci Central EU regionu, který má Alice na starosti, má již přes 80 konzultantů.