Evropské státy se v důsledku své spotřeby významně podílejí na odlesňování. Proto má nařízení o odlesňování přispět k tomu, aby se situace změnila a spotřeba vybraných výrobků nadále k problému globálního odlesňování nepřispívala.
Co je EUDR:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1115 z 31. 5. 2023, zkráceně EUDR. Tento předpis zakazuje dovoz a distribuci vybraných komodit a výrobků z nich na území EU, pokud nelze doložit, že jejich produkce není spojena s úbytkem či degradací lesních porostů. Totožná pravidla platí pro vývoz těchto komodit a výrobků z nich z území Evropské unie.
Nařízení se vztahuje na sedm komodit považovaných z hlediska odlesňování za vysoce rizikové. Těmi je palmový olej, sója, dřevo, hovězí dobytek, kakao, káva a kaučuk a výrobky z nich. Prostřednictvím nastavených mechanismů se snaží přispět k řešení příčin globálního odlesňování.
Aktuálně o EUDR:
Dne 19. října přijala Rada pod vedením dánského předsednictví své stanovisko k návrhu na revizi nařízení EUDR. Cílem je zjednodušit provádění stávajících pravidel a odložit jejich uplatňování, aby se hospodářské subjekty, obchodníci a orgány mohly řádně připravit. Dánské předsednictví navrhlo kompromis v podobě ročního odkladu s doložkou o budoucí revizi nařízení vedoucí k dalšímu zjednodušení. Zatímco skupina států v čele s Německem požaduje hlubší zjednodušení, mimo jiné Francie a Nizozemsko další odklady odmítají. Proti odkladu se hlasitě staví i velké společnosti jako Nestlé či Danone, které varují, že by takový krok penalizoval firmy, které se na nařízení včas připravily. Situaci navíc komplikuje nové právní stanovisko, podle kterého by další odklad mohl být v rozporu s evropským právem. Rada je nyní připravena vstoupit do finální fáze přijetí změn: vyjednávání s Evropským parlamentem a Evropskou komisí, tzv. trialogu. Důležité nyní je, aby jednání byla ukončena před koncem roku 2025, kdy je stále platný termín pro implementaci nařízení EUDR. Implementaci provází problémy nejpozději od letošního září, kdy komisařka Jessika Roswall avizovala potíže se spuštěním informačního systému. Nová změna, kterou Evropská komise navrhla koncem října 2025, reaguje na přetrvávající problémy s implementací, zejména na potřebu zajistit účinné fungování IT systému (EU Traces) a snížit administrativní zátěž pro menší provozovatele. Více informací najdete například zde.
Hospodářské subjekty nesou plnou odpovědnost za výsledky procesu náležité péče
Hospodářské subjekty (operators) nesou primární odpovědnost za to, aby se do dodavatelských řetězců nedostávaly komodity regulované nařízením a výrobky z nich spojené s odlesňováním. Hospodářské subjekty jsou tedy jakýmsi prvním kontrolním bodem celého systému a jsou plně odpovědné za plnění povinností náležité péče u každé šarže regulovaných komodit dřív, než se tyto komodity či výrobky z nich dostanou na evropský trh, případně ho opustí (povinnosti platí jak pro dovoz na trh EU, tak i pro vývoz z trhu).
Více o tématu EUDR najdete také v našich předchozích článcích:
Role hospodářských subjektů pro celý systém stanovený nařízením o odlesňování je tedy nejnáročnější. Patří sem povinnost zajistit proces náležité péče, o kterém jsme psali v minulém článku. To znamená shromažďovat údaje o původu komodity (včetně geolokací pozemků), analyzovat riziko odlesňování a případného porušování předpisů v místě produkce a přijmout kroky ke zmírnění identifikovaných rizik. Hospodářský subjekt přitom nese plnou odpovědnost za výsledky tohoto procesu.
- Hospodářský subjekt: podle EUDR jakákoli osoba (fyzická či právnická), která v rámci své obchodní činnosti uvádí na trh EU regulované produkty / komodity, nebo je z něj vyváží.
- HS kód (Harmonized System code): mezinárodně standardizovaný číselný systém pro klasifikaci zboží v mezinárodním obchodě. Používají jej celní orgány po celém světě a je spravován Světovou celní organizací (WCO, World Customs Organization). Správné určení HS kódu je zásadní pro celní řízení a stanovení celních poplatků.
Jaké jsou tedy povinnosti hospodářských subjektů dle EUDR?
- Vysledovat produkt zpět k jeho původu na úrovni parcely.
- Posoudit rizika odlesňování nebo nelegálního pěstování po 31. 12. 2020.
- V případě potřeby přijmout nápravná opatření.
- Zajistit plnou sledovatelnost a nesměšování s produkty nesplňujícími požadavky nařízení (zákaz tzv. mass balance chain of custody).
- Deklarovat shodu prostřednictvím oficiálního prohlášení o náležité péči.
- Archivovat veškerou relevantní dokumentaci min. po dobu 5 let.
Posouzení rizik a jejich mitigaci nemusí hospodářský subjekt provádět, pokud byla daná komodita nebo výrobek vyprodukovány v zemi s nízkým rizikem odlesňování. Jinými slovy – hospodářský subjekt nesmí uvádět na trh EU ani z něj vyvážet komoditu či zboží, které spadají do působnosti EUDR, pokud není schopen prokázat, že v souvislosti s ním nedošlo k odlesňování po 31. 12. 2020, že byl legálně vyroben a že je opatřen prohlášením o náležité péči (DDS).
Prohlášení o náležité péči (DDS) je formální prohlášení předložené prostřednictvím elektronického rozhraní, které potvrzuje, že komodita či produkt nejsou spojeny s odlesňováním, jsou legálně vyprodukovány a že proběhlo kompletní posouzení rizik.
Nejedná se ovšem pouze o dovozce – hospodářským subjektem je i výrobce v EU, který zpracovává již dříve dovezenou surovinu (komoditu spadající pod EUDR) do nových výrobků (ty jsou pak označeny jiným HS kódem, než pod kterým je vedena vstupní surovina).
Hospodářské subjekty lze rozdělit do dvou kategorií:
Hospodářské subjekty v první linii:
- Dovozci regulovaných komodit na trh EU.
- Výrobci/pěstitelé regulovaných komodit na území EU (například lesníci či chovatelé skotu).
Tyto subjekty nesou plnou odpovědnost za prvotní proces náležité péče. Prohlášení DDS je základem pro sledovatelnost původu výrobku a slouží všem článkům následného dodavatelského řetězce.
Navazující hospodářské subjekty:
- Vývozci regulovaných komodit/ výrobků z nich z území Evropské unie.
- Zpracovatelé dovezených regulovaných komodit na území EU.
Malé a střední podniky (SME) v roli navazujících hospodářských subjektů se mohou do značné míry spolehnout na prohlášení o náležité péči (DDS) svého dodavatele a odkázat na ně. Jsou však povinni zpracovat vlastní DDS pro jimi vyrobené produkty a zajistit jejich plnou sledovatelnost.
Velké podniky v roli navazujících hospodářských subjektů tak mohou učinit pouze v případě, že se přesvědčily, že náležitá péče byla řádně vykonána podle stanovených pravidel, jak upravuje článek 4 nařízení.
Nejsou „obchodníci“ jako „hospodářské subjekty“
EUDR definuje obchodníky jako subjekty, které na trh EU dodávají výrobky či komodity již dříve uvedené jiným subjektem. Obchodníkem je ten, kdo nakupuje a prodává regulované výrobky či komodity, aniž by byl prvním dovozcem, výrobcem ani exportérem. Klíčovým kritériem je jeho postavení v dodavatelském řetězci daného výrobku či komodity. Typickými obchodníky ve smyslu EUDR jsou distributoři, velkoobchody či maloobchody, kteří nakupují od dodavatelů z EU. Konkrétní povinnosti daného obchodníka se odvíjejí od jeho velikosti.
Pro všechny obchodníky bez ohledu na velikost však platí základní povinnost: zajistit dosledovatelnost produktu či komodity, se kterým obchodník v rámci svých aktivit nakládá.
Obchodníci, kteří nejsou malými a středními podniky, jsou víceméně pokládáni za hospodářské subjekty – musejí vykonávat náležitou péči, vyhotovit a předložit DDS a uchovávat příslušnou dokumentaci. Proces náležité péče však může být zjednodušený, a to v případě, že se daný obchodník ujistil, že jeho dodavatel provedl řádný proces náležité péče v předchozím stupni, může jeho prohlášení použít a odkázat na něj ve svém vlastním DDS. Za obsah DDS (a potažmo tedy celý proces) nese ovšem veškerou odpovědnost. Tito obchodníci by tedy měli věnovat patřičnou pozornost kontrole DDS svého dodavatele a veškerým podkladům a dobře si zdokumentovat důvody, proč se rozhodli obsahu DDS důvěřovat. Případné pochybnosti doporučujeme neignorovat a nepodceňovat.
Obchodníci, kteří jsou malými a středními podniky (SMEs) na rozdíl od předchozí skupiny mohou v zásadě spoléhat na prohlášení o náležité péči, které obdrželi od svého dodavatele. Jejich povinnosti lze shrnout do těchto bodů:
- Sbírat a uchovávat informace o svých dodavatelích, odběratelích a výrobcích včetně jejich obchodních identifikačních údajů, geolokace pozemků a referenčního čísla příslušného DDS.
- Tyto informace uchovávat po dobu minimálně 5 let.
- Na vyžádání je předložit příslušnému kontrolnímu orgánu.
- V případě, že mají pochybnosti o správnosti či věrohodnosti informací obsažených v DDS, informovat příslušný dozorový orgán.
Dosledovatelnost produktu či komodity je pro obchodníka bez ohledu na velikost klíčovou povinností. Bez ní nelze s výrobkem legálně nakládat, jinak obchodník porušuje povinnosti dané EUDR a hrozí mu sankce.
Jedna společnost může vykonávat obě role – u vlastních výrobků vyrobených z nakoupených surovin (regulovaných komodit) je hospodářským subjektem; při prodeji dříve nakoupených výrobků je v roli obchodníka. Rozhodující je typ transakce: nové umístění, vývoz nebo další prodej regulovaného produktu v rámci EU.
Povinnostem vyplývajícím z nařízení EUDR pro SMEs se více do hloubky budeme věnovat v dalším díle tohoto seriálu.
V COM. SE Consulting se věnujeme strategickému poradenství v oblasti ESG, udržitelnosti a řízení rizik. Specializujeme se na přípravu nefinančního reportingu, implementaci standardů (CSRD, ISO) i vzdělávání ESG manažerů. Autorka textu, Edita Šilhánová, je partnerkou COM.SE, která čerpá ze zkušeností z vrcholového managementu a zaměřuje se na propojení udržitelnosti s byznysem a právem. V případě zájmu vám rádi představíme konkrétní přínosy spolupráce. Pokud v souvislosti s novými povinnostmi EUDR nevíte, kde začít, nebo byste se rádi v problematice více orientovali, ozvěte se nám.