Na prvním místě v našem Indexu se jako každý rok umístilo Švédsko – a to s velkým předstihem. Naopak na chvostu zemí EU se pravidelně umisťuje Řecko a Kypr, letos obsadily 26. a 27. místo. Obě země do životního prostředí dlouhodobě málo investují, jejich hodnocení se tedy v následujících letech pravděpodobně nezlepší.
Více vyhazujeme i recyklujeme
Naopak pozice Česka se od prvního ročníku našeho Indexu v roce 2022, kdy jsme obsadili 23. příčku, postupně zlepšila. V loňské edici jsme se dostali na 19. místo a letos jsme postoupili na 10. místo. Za tímto dlouhodobým posunem stojí především snižování emisí CO₂. Letošnímu umístění také výrazně pomohl meziroční pokles sucha v krajině, jde však o vysoce výkyvový fenomén. V dlouhodobém výhledu sucho naši krajinu sužuje čím dál více.
Naši pozici v Indexu konzistentně zhoršuje nízký podíl OZE na energetickém mixu. Ač se od ročníku 2022 zvýšil ze 17,3 % na 19,2 %, letos jsme se umístili na dosud nejhorším 20. místě. Postupně se u nás také zhoršila produkce odpadu na obyvatele, a to ze 14. na 19. místo, zlepšili jsme se však v recyklaci komunálního odpadu – z 19. místa a 33,8 % v prvním ročníku k letošnímu 14. místu a 43,5 %.
Emise CO₂ snižujeme už od 80. let
Česko se v posledních letech výrazně posunulo ve snižování ročních emisí CO₂ na obyvatele. Zatímco v ročníku 2022 jsme se umístili na 25. místě s 11,7 tunami, letos jsme na 17. místě s 8,34 tuny. Snižovali jsme tedy emise rychleji než ostatní velcí emitantni. A to i přes velký podíl průmyslu na české ekonomice a zmíněný nízký podíl OZE.
Dlouhodobě nejnižší emise CO₂ na obyvatele má Česko v dopravě – konzistentně se v nich umisťuje na nejlepších příčkách, letos na 3. místě. „Pomáhá tomu i velmi robustní systém hromadné dopravy. Data Eurostatu říkají, že ji 19 % Čechů používá každý den, což je 2. nejvyšší hodnota v EU. Podle Eurostatu zároveň máme 7. nejvyšší počet automobilů na obyvatele. I když tedy vlastníme hodně aut, stát nám nabízí kvalitní ekologickou alternativu, kterou jsme ochotni využívat,“ komentuje analytik Evropy v datech Adam Trunečka.
O snižování emisí CO₂ se aktuálně mluví v kontextu klimatických politik EU. V Česku – a obecně v celé Evropě – však tento proces probíhá dlouhodobě. Nejvíce emisí vypustilo Česko v roce 1984, tedy 187,2 milionů tun. V roce 2024 jsme vypustili 2,5-krát méně emisí – konkrétně 75,6 milionů tun. Tento proces přitom neprobíhal na úkor ekonomického růstu, podle Our World in Data se HDP Česka (očištěné o inflaci) zvýšilo z 27 918 dolarů v roce 1990 na 47 964 dolarů v roce 2024.
Podle Tomáše Jungwirtha Březovského z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) stál za poklesem nejprve útlum těžkého průmyslu v první polovině devadesátých let. „Teprve v posledních zhruba patnácti letech vidíme pokles skutečně spojený s cílenými klimatickými politikami – ať už unijními nebo národními,“ vysvětluje Březovský.
Cílené snižování emisí CO₂ a dalších skleníkových plynů je motivováno snahou zmírnit změny klimatu, které zhoršují sucho v krajině, vedou ke zdraví nebezpečným návalům letních veder a přispívají k migračním krizím. V posledních letech získalo snižování emisí, konkrétně odklon od fosilních paliv, i bezpečnostní aspekt. „Je to také cesta k větší geopolitické nezávislosti a odolnosti vůči situacím, jako je stávající íránská krize. Není ale představitelná bez přijetí dalších sektorových legislativ, nastavení dílčích cílů a také dotačních nástrojů pro podniky i domácnosti,“ dodává Březovský.
Sucho v krajině se podepíše i na českém pivu
Česko se meziročně výrazně zlepšilo v indikátoru sucha, a to z 11. místa na 1. místo, které sdílí s několika dalšími zeměmi. Vycházíme totiž z nejnovějších srovnávacích dat Evropské agentury pro životní prostředí, podle jejího měření nebyla v roce 2024 půda těchto zemí nadměrně zasažena suchem. To je však vysoce výkyvovým fenoménem. Nejextrémnějším případem je Malta, v roce 2023 tam sucho nadměrně zasáhlo 0 % půdy, o rok později to bylo 57,5 %. Seznam zprávy nedávno informovaly o tom, že se extrémní vlny sucha do Česka opět vrací.
Nemůžeme tedy pozorovat jen meziroční trendy, zásadnější jsou ty dlouhodobé. Změny klimatu tak do budoucna výrazně ovlivní české zemědělství. Například projekt PRO CHMEL upozorňuje na skutečnost, že obzvláště u chmelu je objem i kvalita jeho úrody závislá na dostatku vláhy. Změny klimatu tedy budou mít dopad i na úroveň českého piva.
„Z makroekonomického pohledu představují výkyvy srážek a teplot obrovské riziko pro stabilitu dodavatelských řetězců, protože neúroda či zhoršená kvalita klíčových plodin – včetně chmele – nutně povede k tlaku na růst cen pro koncové spotřebitele. Pokud chce české zemědělství těmto klimatickým šokům efektivně čelit, musí začít investovat do moderních technologií pro zadržování vody i do produkce s vyšší přidanou hodnotou,“ dodává David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.
Kvůli znečištěnému ovzduší zemřou tisíce Čechů ročně
Zásadním problémem Česka zůstávají emise jiných zdraví škodlivých látek – náš Index konkrétně reflektuje vypouštění jemných prachových částic, takzvaných PM2,5. Zatímco emise CO₂ a dalších skleníkových plynů zásadním způsobem urychlují změnu klimatu, PM2,5 škodí lidskému zdraví přímo. V znečištění ovzduší ve městech se umisťujeme v horší polovině – tedy na 19. místě.
Proto zaznamenáváme vysoká úmrtí v důsledku znečištění vzduchu, to si v roce 2024 připsalo odhadovaných 4 715 obětí. Ač jde v datech Eurostatu o historické minimum, toto číslo zároveň nereflektuje velké množství lidí, kterým může znečištění vzduchu způsobovat zdravotní komplikace. Podle Ministerstva životního prostředí se PM2,5 usazují především v dýchací soustavě, při dlouhodobém vystavení mohou oslabit imunitu a vést k vyššímu počtu chorob dýchacích cest či vzniku astmatu. Některé PM2,5 částice mohou způsobovat i rakovinu plic.
Vedle zdravotního či bezpečnostního rozměru má klimatická politika i nesporný ekonomický rozměr. Právě ten se v posledních letech dostal do popředí české politické diskuze. Podle šéfredaktorky portálu Byznys a udržitelnost Kateřiny Novotné je určitá míra konzistence v klimatické politice klíčová i pro naši ekonomiku. „Český byznys dlouhodobě volá po dokončení jednotného evropského trhu a stopka pro dekarbonizační aktivity neznamená, že s nimi skončí i zbytek Evropy, ale naopak že my se z trhu sami vyoutujeme. Můžeme přijít o odběratele, o investice a co víc, z pohledu okolních států můžeme být viděni i jako nespolehlivý partner, který obchází společná pravidla,“ uzavírá Novotná.
