EU ETS2 navazuje na původní systém emisních povolenek pro „velký průmysl“, tzv. EU ETS1. Ten od roku 2005 pokrývá zejména energetiku, průmyslové provozy a část letecké či námořní dopravy. V rámci systému EU ETS1 je tedy uhlíkovými povolenkami pokryto 50 % emisí v Česku a přibližně 35 % v rámci EU.
Nový systém se zaměří na sektory, které dosud stály mimo hlavní rámec obchodování s emisemi: budovy, silniční doprava a menší průmysl či energetika. Měl by tedy zasáhnout 34 % emisí v Česku a přibližně 40 % v rámci EU. Povolenky přitom nebudou nakupovat přímo domácnosti nebo malé firmy, ale dodavatelé paliv – tedy například plynu, uhlí, benzínu nebo nafty. Náklady se však postupně promítnou do koncových cen.
V Česku se z povolenek stalo silně politizované téma, přičemž současná vláda zavedení systému odmítá, ačkoli tak Česko vystavuje hrozbě sankcí. Současně bez implementace není možné v rámci systému čerpat kompenzace, které by měly pomoci více zasaženým domácnostem.
Dopady na domácnosti: od 250 do 998 korun měsíčně, průměr ale nestačí
Podle modelace PAQ Research a Centra veřejných financí z března letošního roku by průměrný dopad ETS2 při ceně povolenky 55 eur za tunu CO₂ činil přibližně 477 korun měsíčně na domácnost. Z toho 181 korun připadá na dopravu a 296 korun na vytápění. Tento průměr ale může být zavádějící: polovina domácností by totiž podle modelu pocítila dopad nižší než 250 korun měsíčně, protože topí dálkovým teplem či elektřinou, které jsou již pokryty systémem EU ETS1 a nebo využívá nízkoenergetické zdroje.
Naopak nejvíce zasažené budou nízkopříjmové domácnosti v energeticky náročných domech, které topí uhlím nebo plynem. U domácností vytápějících uhlím modelace vyčísluje průměrný nárůst nákladů na 998 korun měsíčně, u plynu na 569 korun měsíčně.
Dopady na sektor domácností jsou tedy výrazně nerovnoměrné: U domácností s nejnižšími příjmy by dodatečné náklady představovaly přibližně 1,6 % čistých příjmů, zatímco u nejvyšších příjmů skupin jen kolem 0,5 %. Právě tady leží jádro problému. Pro většinu populace půjde spíše o zvládnutelný, byť nepopulární cenový nárůst, ale menší část domácnosti pocítí vážný zásah. Politicky je proto chyba tvářit se, že se „nic neděje“. Stejně nepřesné je ale líčit ETS2 jako plošnou existenční hrozbu.
Veřejnost zatím slyší hlavně o zdražování
Podle průzkumu ústavu STEM z konce minulého roku měla česká veřejnost o ETS2 nedostatečné znalosti. Přesnou a ucelenou představu o systému deklarovalo jen 15 % lidí, dalších 33 % pouze rámcové povědomí. Přibližně 29 % lidí o ETS2 vůbec neslyšelo.
Současně platí, že do veřejného prostoru se dostává zejména negativní rámování. Zhruba polovina lidí zaznamenala sdělení, že povolenky povedou ke zdražení vytápění a paliv. Informace o tom, že výnosy mohou pomoci domácnostem s přechodem na úspornější vytápění nebo ochránit sociálně slabší skupiny, se k veřejnosti dostávaly výrazně méně.
Z dat STEM plyne, že veřejná debata o povolenkách v rámci ETS2 probíhala jen velmi málo a pokud vůbec, byla rámovaná negativně. Téma emisních povolenek pro domácnosti současně využívala řada politických uskupení v rámci svých předvolebních kampaní, což ukazují například mediální analýzy. Rámování tématu ale bylo v absolutní většině případů negativní.
Dokud nebudeme implementovat legislativu, nelze dotovat zranitelné domácnosti
Dnes se tak dostáváme do situace, kdy politická reprezentace tvrdí, že systém nepřijme, ačkoli byl před lety přijat právě i zástupci Česka a současně dokud legislativu nezačneme implementovat, nemůžeme ze společného balíku peněz žádat o kompenzace pro zranitelné domácnosti, které v sobě systém mimo jiné zahrnuje. To už udělalo například Švédsko, které systém zavedlo již před lety. Německo a další země pak nezávisle na EU ETS2 například zpoplatňují emise z dopravy.
Debata o ETS2 tak dnes nestojí jen na samotných nákladech, ale i na důvěře. Lidé slyší, že zaplatí víc. Mnohem méně slyší, kdo jim pomůže, z čeho se zaplatí a jak rychle se k nim pomoc dostane. Možnosti, jak kompenzovat zdražení zranitelným domácnostem, detailněji analyzuje studie PAQ Research.
Aktuálně o EU ETS2:
Evropský parlament minulý týden podpořil úpravy tzv. rezervy tržní stability (MSR) pro nový emisní systém ETS2. Ten má od roku 2028 rozšířit obchodování s emisními povolenkami na paliva využívaná v silniční dopravě a při vytápění budov. Kvůli obavám z dopadů na domácnosti navrhli europoslanci uvolňovat povolenky o měsíc dříve nebo zastropovat ceny za tunu CO₂. Více na webu update-eu.cz.
ETS2 se týká i firem: nejvíce ho pocítí doprava a logistika, ale i výroba či retail
Dopady ETS2 se neomezí pouze na domácnosti: „Největší přímý tlak pocítí sektor dopravy a logistiky a zprostředkovaně všichni jeho zákazníci. Navýšení cen paliv o náklady na povolenky se promítne do výroby, retailu i dalších energeticky náročných odvětví,“ popisuje Ondřej Štolba, manažer EY v oblasti změny klimatu a udržitelnosti. Ne všechny nově vzniklé náklady však budou firmy schopny plně přenést na koncové zákazníky, předpokládá Štolba. „Lze očekávat, že část společností bude nucena absorbovat dopady do marží, aby si zachovala konkurenceschopnost.“
Z pohledu firem proto ETS2 není jen regulační detail, ale téma řízení nákladů, cenotvorby a dlouhodobé odolnosti. Řada z nich ale o novém systému zatím nemá povědomí, jak popisuje Štolba: „Mezi nejčastější omyly managementu, se kterými se setkáváme, patří zejména: ‚Netýká se nás to, nejsme ve scope.‘ ‚Máme čas, pravidla se ještě určitě změní nebo zruší.‘ Nebo: ‚Dopad na nás bude zanedbatelný, řešíme důležitější priority.‘ Zkušenost posledních let však ukazuje, že strategie vyčkávání je vždy sázkou, která se může, ale také nemusí vyplatit.“
Jak se mohou firmy připravit
Prvním krokem je zjistit, kde se ETS2 může projevit v nákladech: v palivech, logistice, vytápění provozů, dodavatelském řetězci nebo ceně služeb. Druhým krokem je modelovat několik scénářů vývoje ceny povolenky a promítnout je do března, smluv a cenotvorby. Třetím je hledat investice, které závislost na fosilních palivech – od energetických úspor přes elektrifikaci vozových flotil až po úpravy logistiky. Na druhou stranu mohou tyto „otřesy“ paradoxně fungovat jako akcelerátor změn. „U části firem pozorujeme vyšší ochotu přecházet na alternativní, méně rizikové zdroje energie a akceptovat i vyšší počáteční investice do technologií, které byly doposud odmítány čistě z ekonomických důvodů. Z pohledu dlouhodobé stability a řízení rizik však tyto investice začínají dávat čím dál větší smysl,“ uzavírá Štolba.