Podle dat EU Soil Observatory 62 % všech půd a 89 % zemědělských půd v EU přestává být postupně schopných plnit v rámci životního prostředí své role. Mezi procesy, které vedou k degradaci půdy, patří také různé typy eroze. Co se týče Česka a toho, jak se s různými typy eroze potýká, podle EUSO Soil Degradation Dashboard si oproti jiným státům nevede příliš dobře, když dojde na erozi způsobenou obděláváním: takový osud v tuzemsku postihuje hned 31 % půd. „V tomto ohledu se tak nachází ve skupině států EU, které jsou tímto typem eroze postihnuté vůbec nejvíce – přibližně 30 % mají podobně jako my Itálie, Španělsko, Bulharsko, Portugalsko či Lucembursko, kde je tomu tak dokonce u 43 % půdy. U premiantského Nizozemska přitom obdělávání mělo z pohledu eroze na svědomí ‚pouze‘ 9 % půdy,“ porovnává stav mezi unijními státy analytička Evropy v datech Hana Vincourová.
Jak se liší eroze z obdělávání a eroze při sklizni?
Eroze z obdělávání (tillage erosion): eroze orbou, případně obecněji eroze způsobená zpracováním půdy. Jedná se o proces související se souborem mechanických pracovních operací, které předcházejí setí plodiny a při nichž dochází k posunu půdních částic níže na svahu pozemku.
Eroze při sklizni (harvest erosion): ztráta půdy v souvislosti se sklizní kořenových a hlízových plodin, jako jsou brambory, cukrová řepa či mrkev. Půda na těchto plodinách ulpívá a je spolu se sklizenou produkcí následně odvezena z pozemku, čímž dochází k jejímu trvalému odnosu.
Mezi více postiženou část sedmadvacítky Česko patří také v případě eroze, ke které dochází vlivem sklizně. Ačkoli se tak u nás děje „pouze“ u 4,3 % půdy, většina unijních kolegů si vede lépe, a to v čele s Portugalskem a Řeckem, kde podíl eroze při sklizni dosáhl 0,02 % půdy. Kromě zmíněných typů erozí způsobených napřímo zemědělskými činnostmi, zůstává v Česku nicméně neopomenutelným problémem také vodní a větrná eroze, kdy první zmíněná postihuje téměř 28 % českých půd a druhá téměř 4 % půd.
Pokud se zaměříme vyloženě na zemědělskou půdu, situace kolem působení vody a větru se zdá být ještě horší: „V České republice je v současné době podle našich analýz více než 60 % zemědělské půdy potenciálně ohroženo vodní erozí a více než 30 % větrnou erozí,“ poukazuje David Kincl z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy (VÚMOP). Česko je přitom, co se týče odplavování půdy při vodní erozi, podle něj určitým způsobem znevýhodněné: „České území je poměrně členité, obhospodařované půdní bloky s osevy jsou často rozsáhlé a v osevních postupech se ve značné míře vyskytují erozně nebezpečné plodiny, které méně pokrývají půdu,“ popisuje Kincl s tím, že to, jak moc jsou půdy náchylné k vodní erozi, je dáno kombinací několika hlavních faktorů – dešťovými srážkami, charakterem půdy, sklonem terénu, délkou pozemku po spádnici, zda je v období srážek vedoucích k erozi povrch pokrytý pěstovanou plodinou nebo jestli se na daném území hospodaří v rámci určitých protierozních opatření (například pásové střídání plodin, které vodní erozi zabraňují, a těch, které činí půdu náchylnější). I v Česku se nicméně v posledních letech situace v souvislosti s vodní erozí zlepšila. „Hlavním důvodem je zejména dodržování standardu DZES 5, který stanovuje za účelem ochrany půdy postupy hospodaření zaměřené na omezení vodní eroze,“ říká Kincl.
Degradace půdy zastavováním té zemědělské je prakticky nevratná, v Česku díky „soil sealingu“ degradovalo 3,5 % půd
Degradace půdy může mít kromě eroze spoustu dalších forem, přičemž v případě Česka je jednou z nejzávažnějších tzv. soil sealing, neboli zábor půdy zástavbou. Jde o prakticky nevratný proces, při kterém se přirozený půdní povrch trvale překrývá nepropustnými umělými materiály – typicky betonem, asfaltem nebo dlažbou. Půda pod takovým povrchem ztrácí schopnost vsakovat vodu, vyměňovat plyny s atmosférou a plnit ekologické funkce, jako jsou růst rostlin, filtrace, biodiverzita nebo ukládání uhlíku. Podle předběžných dat Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) bylo v roce 2021 v Česku díky soil sealingu znehodnoceno 3,5 % veškerých půd, což odpovídá desáté nejhorší hodnotě v evropské sedmadvacítce. Nejvyšší podíl zapečetěné půdy nejdeme na Maltě, kde se soil sealing týká téměř 19 % půd; naopak v unijním porovnání tento problém nejméně trápí Švédsko, kde podíl dosahuje jen 0,7 % půd.
„Problém záboru půdy je v České republice extrémní. Je to dáno především polohou země ve středu Evropy, kvůli které se pro investory stáváme atraktivní z hlediska tranzitu a překladišť. Souvisí to ale i s relativně levnou cenou pozemků a omezenou funkčností legislativy oproti západním zemím. K tomu se dále připojuje současná finanční nejistota nebo masivní výstavba bytů,“ popisuje Jan Vopravil z Fakulty životního prostředí ČZU a připomíná, že díky tomu, že se člověk historicky usazoval na kvalitních půdách, čelí největšímu tlaku právě ty nejúrodnější zemědělské půdy.
Soil sealing obecně platí za jednu z hlavních příčin degradace půdy v EU, přičemž představuje riziko pro biodiverzitu, zvyšuje riziko záplav, nedostatku vody a v neposlední řadě také přispívá ke globálnímu oteplování. Na pováženou je pak z tohoto pohledu fakt, že podle EEA se od poloviny padesátých let minulého století celková rozloha měst v EU zvětšila o 78 %, což ke zpevňování půdy a s tím spojeným negativním dopadům výrazně přispívá. Podstatné u soil sealingu je, že jde nevratný typ degradace. „Buldozery půdu, jejíž jeden centimetr v našich podmínkách vznikal stovky až tisíce let, shrnou za pár minut a vylijí povrch betonem. Půda tak přestává existovat. Dnes se bohužel často tvrdí, že zábor půdy přináší pro společnost obrovské ekonomické benefity. Ale to je jen krátkodobý pohled. Se zábory nenávratně přicházíme o místo, kde produkujeme potraviny, kde se vsakuje voda, kde žijeme; bez půdy tu dlouho nebudeme,“ varuje Vopravil.
Česko patří v podílu plochy orné půdy obdělávané šetrně do TOP 10 v EU
Pokud chceme stále zachovávat půdu, která zůstane plodná a bude schopná nás uživit, přistupovat v zemědělství k ekologickým metodám se zdá být nezbytné. Existují přitom postupy, které jsou k půdě přívětivější než jiné, a to třeba i z pohledu již zmiňované eroze způsobené obhospodařováním zemědělské půdy. „U zmírňování eroze vyvolané zpracováním půdy – tedy orbou či kypřením – nejlepších výsledků dosahují technologie, které vůbec nevyžadují zpracování půdy („no-till“) nebo systémy s omezeným rozsahem zpracování („strip-till“), kde dochází k posunu půdních částic po svahu minimálně,“ popisuje Kincl a dodává, že sklizňové erozi jde do určité míry předcházet prováděním sklizně za optimální vlhkosti půdy. „Z tohoto důvodu si řada zemědělců pořídila meteorologické stanice, které sledují průběh srážek a v některých případech právě také měří aktuální vlhkost půdy.“
Podíl orné půdy, kterou zemědělci obdělávají šetrně, je podle dat Eurostatu z roku 2023 v Česku desátý nejvyšší mezi unijními státy, a to asi 39 % orné půdy. Šetrným obděláváním je v tomto případě myšlen souhrn tzv. konzervačního obdělávání, při kterém na poli zůstává určitá část rostlinných zbytků a půda se zpravidla nepřevrací, a bezorebného obdělávání, v jehož případě se mezi sklizní a následujícím výsevem půda vůbec nezpracovává.
Ekologický charakter zemědělství se nicméně nedá omezit pouze na metody obdělávání nebo na protierozní opatření, v potaz je nutné brát také dopad hospodaření na životní prostředí obecně, včetně vlivu na v okolí volně žijící druhy nebo na chovná domácí zvířata. Eurostat míru pokroku členských států v oblasti ekologického zemědělství sleduje jako podíl z celkově využívané zemědělské plochy, kde buď již došlo, nebo dochází k tomu, že zemědělci uplatňují ekologické metody. V roce 2024 bylo v tuzemsku ekologicky obhospodařováváno asi 16 %, což v unijním kontextu znamená nadprůměrnou 6. pozici. Z regionu střední Evropy nás v tomto ohledu předčí pouze Rakousko, kterému navíc s hodnotou 26 % patří prvenství v rámci celé EU.
