Firmy, které začaly s reportingem podle směrnice CSRD v letošním roce za finanční rok 2024 (tzv. „první vlna“), nově získaly více času na naplnění celé řady požadavků. Evropská komise totiž přijala začátkem července tzv. quick-fix – novelu, která odkládá některé části reportingu až do roku 2027 a rozšiřuje výjimky i na větší firmy. Komise se tímto delegovaným aktem snaží částečně srovnat podmínky pro firmy, na které v rámci tzv. Omnibus package dopadl odklad reportingu do roku 2027 s firmami, které již reportovat povinně musí.
Firmy, kterých se původně týkala reportovací povinnost už v roce 2025, měly nastaveny nebo téměř nastaveny vlastní systémy sběru dat. „Vzhledem k nejistému legislativnímu vývoji většina firem alespoň pro interní účely data sbírá v poměrně širokém rozsahu, respektive pokračuje ve sběru. V každém případě však firmy aktuálně vyhodnocují, která data do budoucna sbírat a která pro ně a jejich stakeholdery mají přidanou hodnotu – třeba i mimo budoucí reportovací povinnosti,“ popisuje Ondřej Štolba, manažer oddělení poradenství v oblasti změny klimatu a udržitelnosti EY.
Co konkrétně přináší tzv. quick fix?
Všechny firmy z první vlny (bez ohledu na velikost)
- Nemusí uvádět očekávané finanční dopady udržitelných rizik nejen za rok 2024, ale ani za roky 2025 a 2026.
Firmy s méně než 750 zaměstnanci mají o dva roky víc na přípravu reportingu k těmto tématům:
- Emise skleníkových plynů typu Scope 3 (tedy z hodnotového řetězce) a celkové emise dle GHG protokolu
- ESRS E4 – Biodiverzita a ekosystémy
- ESRS S1 až S4 – Všechna sociální témata: zaměstnanci, subdodavatelé, komunity, zákazníci.
Firmy s více než 750 zaměstnanci původně neměly mít nárok na žádný odklad v oblastech ESRS E4, S2, S3, S4. Nyní nově:
- Nemusí tato témata reportovat do konce roku 2026, pokud je zhodnotí jako nemateriální. Pokud jsou tato témata materiální, mají firmy odklad pro detailní reporting, nicméně musejí zveřejnit obecné informace dle ESRS 2.
- V oblasti vlastních zaměstnanců (ESRS S1) nemusí reportovat například podíl zaměstnanců se zdravotním postižením, pracovní úrazy, kolektivní vyjednávání v zemích mimo EU či tzv. work-life balance.
Více o změnách v rámci tzv. quick-fix najdete na stránkách Evropské komise, seznam změn je dostupný zde.
K úpravě dochází kvůli tlaku na snížení zátěže pro firmy
Rychlé změně pravidel předcházel politický tlak. Italský ekonom Mario Draghi ve své zprávě o konkurenceschopnosti EU ze září minulého roku upozornil na přeregulovanost. Evropští lídři v tzv. Budapešťské deklaraci pak vyzvali Komisi k výraznému zjednodušení regulací, s cílem snížit administrativní zátěž firem o 25 %. Pro malé a střední podniky by úleva měla být výraznější, a to až o 35 %.
Tato novela reaguje i na změnu širšího kontextu, tzv. Omnibus package, který je aktuálně v jednání evropských institucí. Komise v rámci balíčku navrhuje, aby se reporting v budoucnu týkal jen firem nad 1 000 zaměstnanců, čímž by se okruh povinných subjektů podle odhadů Komise snížil o 80 %. Zpravodaj v Evropském parlamentu ale už například navrhl změnit tento limit dokonce na 3 000 zaměstnanců.
Změny pravidel ale nejsou dokončené a o finální podobě i rozsahu tedy můžeme zatím pouze spekulovat. Zároveň Komise připravuje revizi evropských ESRS standardů, která má výrazně snížit počet reportovaných datových bodů a zprůhlednit požadavky. Více jsme o Omnibus package psali například zde.
Co zůstává nadále platné?
I přes odklady musí firmy uvést základní shrnutí k tématům, která považují za podstatná, tzv. materiální – i když zrovna využívají výjimku. Například: pokud je pro firmu významné téma pracovních podmínek ve výrobních halách subdodavatelů, musí alespoň stručně popsat svůj přístup k této oblasti. „Analýzu dvojí významnosti považuji za dobrý nástroj, jak nalézt témata podstatná pro byznys a fungování té které firmy, kombinuje finanční a dopadový pohled na firemní aktivity, rizika i příležitosti,“ říká partnerka poradenské společnosti COM SE Consulting
Přístup firem na českém trhu k reportingu obecně je podle Šilhánové různý a řada z nich si po zveřejnění záměru změny pravidel oddechlo a nedělají nic. „Jako by rizika, kterým firmy v dnešním světě čelí, stála a padala s administrativními povinnostmi. Naštěstí je však dost takových, kde si vedení či majitelé uvědomují příležitosti, které systematická práce s tématem udržitelnosti přináší. Ať už je jejich motivace jakákoliv – například požadavky velkých odběratelů či bank – tyto firmy s výsledky analýzy dvojí významnosti efektivně pracují bez ohledu na to, zda budou či nebudou povinně reportovat. Zkrátka udržitelnost vnímají jako součást odpovědného řízení rizik firmy, která chce dlouhodobě obstát,“ dodává Šilhánová.
Doporučení pro firmy, jak se připravit:
- Zachovejte kontinuitu – i přes úlevy je vhodné pokračovat v přípravě na komplexní reporting. Pravidla se budou dále měnit, ale rámec zůstává.
- Zaměřte se na materialitu – klíčová je schopnost odůvodnit, proč některé oblasti neuvádíte. Auditovatelnost zůstává požadavkem.
- Vyčkejte na revizi ESRS – Komise ji chystá na přelom let 2025 a 2026 a slibuje výrazné zjednodušení.
Úleva, nikoli zrušení
Evropská komise vychází firmám vstříc a reaguje na kritiku přeregulování. Nová pravidla představují oddechový čas, nikoliv konec reportingu. Firmy, které s reportingem CSRD začaly už letos, mohou v příštích dvou letech zvolnit tempo, ale zároveň by měly sledovat další vývoj – protože regulace bude i nadále dynamická. „Firmy hlasitě volají po tom, aby byly změny schváleny co možná nejdříve. Nejistota, kdo, kdy a co budou firmy reportovat, jim komplikuje nejen plánování kapacit, ale i investic. Snad i proto vidíme, že firmy volí spíše konzervativní strategie a raději se chystají na scénář, že v nějaké podobě budou muset dříve nebo později reportovat, než že by doufaly, že se jim povinnost vyhne,“ dodává Ondřej Štolba ze společnosti EY.