Cílem setkání ve firmách je otevřít dialog se zaměstnanci a vedením firem a přiblížit reálný pracovní (i soukromý) život osob se zdravotním postižením. „Pro většinu zaměstnanců je formativní setkání s člověkem s psychiatrickou diagnózou. Hlavně proto, že velkou část života žil naprosto shodně jako oni – vztahy, kariéra, a pak přijde zvrat. Prostě se to může stát i vám,“ říká Kateřina Broža, analytička STEM. Nyní vstupují lidé s různými typy zdravotního postižení přímo do firem – v Česku například do ČSOB, T-Mobile, Úřadu vlády ČR, v Rakousku do PPH Augustinum nebo do Kulturama Bratislava na Slovensku.
Co firmy motivuje zapojit se? „V ČSOB dlouhodobě usilujeme o to, aby naše pracoviště byla bezpečným a férovým prostředím pro každého. Proto jsme se rozhodli zapojit do projektu self‑advocacy, který přináší jedinečnou možnost setkat se přímo s lidmi se zdravotním postižením a slyšet jejich osobní zkušenost bez prostředníků. Věříme, že právě autentický dialog pomáhá bořit předsudky, rozšiřuje porozumění a posouvá firmy směrem k větší otevřenosti a inkluzi,“ vysvětluje Eva Horucková, Specialistka společenské odpovědnosti ČSOB. Jako jedna z prvních bank v Česku získala ČSOB prestižní certifikaci Top Employer pro rok 2026 a jako Zaměstnavatel roku 2026 chce jít příkladem a podporovat iniciativy, které posilují rovné příležitosti na trhu práce, jak dodává Horucková.
Základní myšlenkou projektu je self-advocacy, tedy prosazování vlastních potřeb a práv lidmi se zdravotním postižením samotnými. Self-advocacy vychází z přesvědčení, že právě přímá zkušenost a osobní kontakt dokážou nejlépe bořit stereotypy a měnit zažité představy o tom, kdo je „zaměstnatelný“ a kdo nikoliv.
Workshopy propojují autentické zkušenosti lidí s hendikepem s potřebami trhu práce
Probíhající série interaktivních workshopů se zaměřuje na zaměstnávání čtyř skupin osob se zdravotním postižením – osob se zrakovým postižením, osob se sluchovým postižením, osob s psychiatrickou diagnózou a osob s tělesným postižením, konkrétně s uživatelkou invalidního vozíku.
„Výběrem hendikepů jsme se snažili pokrýt obvyklou paletu omezení, se kterou se lidé při komunikaci mohou setkat,“ vysvětluje Kateřina Broža. Sestavení obsahu workshopu měli na starosti samotní lidé s hendikepem, tzv. sebeobhájci. „Byli jsme jim samozřejmě k dispozici, pokud potřebovali rozvést některou část. Zároveň jsme jim dali k dispozici datové výstupy z našich projektů. Každý workshop má část napojenou na osobní zkušenost sebeobhájce s trhem práce a pokrývá některé z klíčových témat pro zapojení člověka s hendikepem do pracovního týmu, jako je komunikace, podpora nebo bezpečnost práce,“ dodává.
Více jsme o tématu zaměstnávání lidí s hendikepem psali například zde.
Pozitivní zkušenost firem: do budoucna očekávají snazší začlenění lidí s hendikepem
Cílem workshopů není popsat celou problematiku velice různorodých skupin lidí s hendikepem, naopak jde o sdílení osobních zkušeností s hledáním a výkonem zaměstnání a nabídku lepšího porozumění tomu, co zdravotní postižení v praxi skutečně znamená.
„Účast v projektu hodnotíme jen pozitivně,“ zdůrazňuje Simona Dřízhalová, Sustainability Expert T-Mobile Czech Republic. Právě T-Mobile byl jedním z českých zástupců, kteří se do projektu aktivně zapojili a workshopy s lidmi s hendikepem pro své zaměstnance uspořádali. „V naší skupině se sešla pestrá paleta různých profesí – od kolegů z facility, přes HR, projektový management, design produktů a služeb, retail, ESG až po kolegy z vnějších vztahů a regulace. Tedy se nám podařilo hezky pokrýt místa, která by mohla do budoucna sehrát významnou roli v častějším a snazším začlenění osob se zdravotním postižením do našich pracovních kolektivů,“ popisuje Dřízhalová.
Složení skupin lidí s hendikepem v rámci workshopů není náhoda. Z dat STEM totiž plyne, že očekávání zaměstnavatelů je často spojené pouze s vozíčkáři a jiné hendikepy jsou pro ně těžko uchopitelné. „Při přímých setkáních se mohou zaměstnavatelé doptat na jednotlivé potřeby člověka se ztrátou sluchu, nebo si sami odpovědět, kdo by se do jejich týmu hodil,“ doplňuje Kateřina Broža.
Vyvracení mýtů: Zdravotní postižení neznamená automaticky pohybový hendikep
Jedním z hlavních cílů workshopů je ukázat, že zdravotní postižení není jednotná zkušenost a že potřeby lidí se zdravotním postižením se výrazně liší. Zaměstnanci firem se často v pracovním prostředí nesetkávají s lidmi se zdravotním postižením, případně když už ano, tak nejčastěji s pouze jedním typem postižení, nejčastěji s představou člověka na invalidním vozíku, a chybí jim širší povědomí o jiných formách omezení. „Často narážíme na to, že se zaměstnavatelé zaseknou na typu invalidního důchodu (I., II. nebo III. stupeň invalidity), který má jejich potenciální zaměstnanec pobírat a neřeší jeho potřeby a možnosti, které nejsou z diagnózy jasné,“ zmiňuje Kateřina Broža. Proto projekt klade důraz na autenticitu a přímé setkání, které umožňuje bourat zjednodušené představy a nahrazovat je konkrétními zkušenostmi.
Neviditelné hendikepy jsou ještě hůře uchopitelné
Zkušenosti z workshopů ukazují, že zaměstnavatelé a jejich týmy jsou napříč vybranými firmami jinak motivováni a připraveni na začlenění osob se zdravotním postižením do jejich pracovního kolektivu.
„Workshopy byly pro naše týmy velmi cenné – umožnily nám nahlédnout do skutečného života lidí se zdravotním postižením a pochopit, jak s nimi lépe komunikovat nebo jaké zásadní ale třeba i drobné úpravy mohou rozhodnout o tom, zda se budou na pracovišti cítit dobře a budou se moci naplno zapojit do pracovního kolektivu. Zpětná vazba našich zaměstnanců je mimořádně pozitivní. Oceňují otevřenost self‑advocates i to, že jim toto setkání pomohlo lépe porozumět realitě, kterou běžně nevidí. Na workshopy chceme navázat konkrétními kroky, např. úpravou náborové komunikace a onboardingu, aby pro kandidáty se specifickými potřebami byla srozumitelná a dále zahrnutím tématu do interních kampaní (Den duševního zdraví nebo Měsíc diverzity) s využitím příběhů zaměstnanců, kteří chtějí sdílet svou zkušenost,“ říká Eva Horucková.
Přímý dialog se self-advocates pomáhá zaměstnancům lépe pochopit, jaké úpravy jsou skutečně potřeba a jak mohou přispět k tomu, aby se lidé se zdravotním postižením na pracovišti cítili dobře a také, aby se mohli plnohodnotně zapojit do pracovního kolektivu. „Na workshopech jsme nejvíce oceňovali odvahu a otevřenost školitelů. Vážíme si toho, že s námi sdíleli, čemu musí kvůli svému hendikepu čelit v každodenním životě, ale také při hledání zaměstnání,“ zdůrazňuje Simona Dřízhalová. Workshopy podle ní pomohly vyvrátit řadu mýtů a lépe se připravit na kontakt s lidmi se zdravotním postižením. „Pro mě osobně bylo asi nejvíc „aha momentů“ při setkání se školitelem s psychiatrickou diagnózou a jen to potvrzuje, že neviditelné hendikepy jsou pro nás ostatní ještě o něco hůře uchopitelné. Každopádně velký dík organizátorům a hlavně školitelům,“ uzavírá.
Na Slovenksu je self-advocacy lidí s hendikepem výrazně viditelnější
Projekt je mezinárodní a reflektuje rozdílnou úroveň rozvoje self-advocacy v jednotlivých zemích. Zapojenými organizacemi jsou Výzkumný ústavy STEM, organizace atempo Betriebsgesellschaft mbH z Rakouska a slovenská organizace TENENET o.z.
Zatímco v Česku je sebeobhajoba lidí se zdravotním postižením stále spíše v počáteční fázi a často zprostředkována externě, na Slovensku je výrazně viditelná díky silnému zapojení veřejných institucí, Rakousko má naproti tomu dlouhodobou zkušenost jak s nezávislými, tak s organizovanými self-advocacy skupinami.
Společným cílem projektu napříč státy tak je posílit roli osob se zdravotním postižením jako aktivních aktérů na trhu práce a ukázat, že právě oni nejlépe dokážou popsat své schopnosti i potřeby. „Dlouholetá praxe nám ukázala, že systematická podpora self-advocacy je klíčovým, dosud chybějícím prvkem komplexní podpory,“ popisuje Svetlana Sandberg z TENENET o.z. „Zapojení do tohoto projektu už dnes přináší posílení sebevědomí účastníků, jejich schopnost otevřeně a věcně hovořit o svých silných i slabých stránkách, stejně jako schopnost prosadit se v situacích, ve kterých se v minulosti spíše přizpůsobovali nebo ustupovali. Pro mnohé z nich jde o první zkušenost po dlouhých letech, kdy jsou vnímáni jako rovnocenní partneři a aktivní spolutvůrci vlastního profesního i životního směřování,“ doplňuje Svetlana Sandberg.