PPWR: Od srpna 2026 přísnější pravidla pro obaly.
CSRD&CSDDD: Méně povinných firem i datových bodů, ale větší tlak na ESG data v dodavatelských řetězcích.
CBAM: V roce 2026 povinný sběr a ohlašování emisí u vybraných dovozců (zatím bez plateb).
EUDR: Odklad do konce 2026, klíčová je role firmy v řetězci a due diligence.
NIS2: Do konce 2026 nutná implementace opatření pro kybernetickou bezpečnost u regulovaných služeb.
Green Claims: Směrnice je na mrtvém bodě, v roce 2026 nabíhá ale účinnost ochrany spotřebitelů proti greenwasingu.
PPWR: obaly jako strategické téma, ne technický detail
Nové nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) vstoupí v účinnost 12. srpna 2026 a zásadně změní přístup k obalům v celém jejich životním cyklu. „Nařízení o obalech dopadne na každého, kdo uvádí obaly či obalené produkty na trh EU, tedy především na producenty, dovozce, distributory (včetně online prodejců) a dodavatele obalů a obalových materiálů,“ popisuje Jaroslava Kračúnová, partnerka a vedoucí týmu Business Integrity v advokátní kanceláři Deloitte Legal. Hlavní odpovědnost však nese ten, kdo výrobek poprvé uvede na trh.
PPWR přináší:
- povinnost minimalizovat obaly,
- požadavky na recyklovatelnost a obsah recyklátu,
- zákaz některých látek (například PFAS už od 2026),
- nové povinnosti pro sektor HORECA (umožnit zákazníkům použít vlastní obaly či od roku 2028 zařadit do nabídky opakovaně použitelné obaly).
Povinnosti budou nabíhat postupně, ale příprava musí začít už nyní – interním auditem obalů, revizí logistiky a jasným určením odpovědnosti. Čím mají tedy začít a jak zjistit, do jaké míry nařízení na firmu či organizaci dopadne? „Bude potřebné zmapovat používání obalů a obalových odpadů ve společnosti, vyhodnotit dopad nařízení na organizaci. Ne každý povinný subjekt bude podléhat všem povinnostem,“ říká Kračúnová.
Režim povinností se bude různit i dle odvětví. Určitý okruh povinností dopadne na segment hotelů a restaurací, jiný bude v odvětví retailu nebo farmaceutickém průmyslu. „Podle rozsahu povinností bude nutné implementovat potřebné změny, upravit stávající procesy a případně nastavit nové, aby společnosti zajistily soulad s nařízením. Z podobných projektů víme, že od zmapování situace až po implementaci změn, například změny způsobu balení a změny obalů, může uběhnout několik měsíců. Zavedení nových požadavků do chodu společnosti bude představovat zásadní dopad do výrobních i distribučních procesů,“ popisuje Kračúnová.
CSRD, CSDDD a Omnibus: méně povinných firem, více tlaku v řetězcích
Balíček Omnibus přinesl zásadní zjednodušení legislativy ESG. Povinnost hlášení podle CSRD se nově týká pouze firem s více než 1 000 zaměstnanci a obratem nad 450 milionů eur, první zprávy se posouvají až na rok 2028. Povinných subjektů ubude zhruba o 90 %. U CSDDD se hranice posouvá ještě výrazněji: povinny budou pouze firmy nad 5 000 zaměstnanců a a obratem nad 1,5 miliardy eur.
To ale neznamená úlevu pro většinu trhu. Naopak: veřejných dat zvýší tlak na dodavatele, kteří budou data poskytovat svým větším zákazníkům či bankám. Dobrovolný standard VSME se tak stává de facto minimem, nikoli nadstavbou.
Více jsme o nových povinnostech po Omnibusu psali zde.
CBAM: rok 2026 jako ostrý start, ale bez plateb
Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) v roce 2026 přechází z tzv. přechodného režimu do plného provozu. Vztahuje se na dovoz železa, oceli, hliníku, cementu, hnojiv, elektřiny a vodíku. V uplynulém roce došlo ke zjednodušení některých pravidel v rámci CBAM, základní princip reportingu a následného nákupu certifikátů ale zůstává stejný.
Klíčové změny CBAM:
- zavedení hmotnostního prahu 50 tun ročně, který má snížit administrativní zátěž menších dovozců (neplatí pro elektřinu a vodík),
- nutnost získat status „schváleného deklaranta“ před překročením tohoto prahu (zažádat firmy musí nejpozději do 31. 3. 2026),
- v roce 2026 se pouze sbírají data o emisích, certifikáty se ještě nekupují.
Jedním z nejčastějších problémů je nesprávné celní zařazení zboží. „V případě, že je zboží nesprávně klasifikováno, promítá se tato chyba následně do celého CBAM reportingu – ať už jde o určení, zda zboží vůbec systému CBAM podléhá, nebo o rozsah vykazovaných emisních údajů. V takových případech se společnosti musí vrátit na začátek celého procesu, zboží znovu analyzovat a opravit nejen celní zařazení, ale i navazující data v CBAM hlášení,“ upozorňuje Kračúnová. Pro finanční oddělení a nákup je zásadní nepodcenit sběr dat, neboť s registrací v systému se mohou projevit výrazné finanční dopady, i když třeba s odstupem.
EUDR: odklad skončil, role v řetězci rozhoduje
Nařízení o odlesňování (EUDR) zůstává jedním z nejzásadnějších regulačních zásahů do dodavatelských řetězců. Jeho cíl je jasný: zabránit, aby se na evropský trh dostávaly produkty spojené s odlesňováním po termínu 31. prosince 2020. Nařízení se týká vybraných komodit (například dřeva, kávy, kakaa, sóji, hovězího masa a výrobků z nich) a prakticky každého subjektu, který s nimi nakládá – bez ohledu na velikost či právní formu. „Povinnost může dopadnout na velké firmy, ale třeba i na lokální pražírnu kávy ve vaší ulici nebo truhlářskou dílnu,“ upozorňuje partnerka COM. SE Consulting Edita Šilhánová.
Klíčovou novinkou je odklad účinnosti:
- od 31. 12. 2026 pro velké a střední podniky,
- od 30. 6. 2027 pro malé a mikropodniky.
Zásadní novinkou je také rozlišení rolí v dodavatelském řetězci. Primární hospodářský subjekt (ten, kdo uvádí výrobek poprvé na trh EU) nese plnou odpovědnost – musí doložit geolokaci pozemků, provést posouzení a zmírnění rizik a podat prohlášení o náležité péči do systému EU TRACES. Další subjekty se na toto prohlášení odkazují a jejich povinnosti jsou tak výrazně menší, jde především o uchování dokumentace. „U každého výrobku doporučuji firmám ujasnit si, v jaké roli vystupují. Rozhodující je moment prvního uvedení na trh EU. U různých výrobků či materiálů tedy může být role firmy podle EUDR jiná,“ vysvětluje Šilhánová.
Více jsme o EUDR psali zde.
NIS2: kyberbezpečnost jako odpovědnost vedení
Směrnice NIS2 je v Česku implementována novým zákonem o kybernetické bezpečnosti, účinným od listopadu 2025. Dotýká se subjektů poskytujících tzv. regulované služby – nově například i odpadového a vodního hospodářství, chemického průmyslu, energetiky v širším pojetí nebo cloudových služeb v rámci skupin firem. „Firmy měly do konce roku 2025 vyhodnotit, zda regulovanou službu poskytují. V případě, že ano, měly se do konce roku 2025 zaregistrovat přes portál NÚKIB. Do 30 dnů od doručení rozhodnutí NÚKIB o registraci je nutné poskytnout kontaktní a doplňující údaje a do 1 roku od doručení rozhodnutí o registraci implementovat bezpečnostní opatření dle zákona,“ připomíná Jaroslava Kračúnová.
Zákon zde rozlišuje nižší a vyšší režim povinností. „Povinnosti vyplývající ze zákona jsou mnohem širší a přísnější, pokud firma poskytuje služby v režimu vyšších povinností. Firmy často nevědí, že do režimu NIS2 spadají – typickým příkladem je provoz fotovoltaické elektrárny s výkonem nad 1 MW. Tato služba je dokonce v režimu vyšších povinností.“ I některé další služby mohou být podle Kračúnová oříškem pro posouzení, zda tu či onu službu reálně poskytují.
Do konce roku 2026 musí ti, kterých se povinnosti týkají, implementovat bezpečnostní opatření – a odpovědnost zde míří přímo do top managementu. Kontroly dodržování provádí každý stát, respektive pověřený orgán, sám, stejně tak sankce jsou stanoveny na národní úrovni. Ty mohou nicméně dosáhnout až 250 milionů Kč nebo 2 % celosvětového obratu firmy.
Green Claims Directive: konec vágních „zelených“ tvrzení s otazníkem
Směrnice o environmentálních tvrzeních míří přímo na marketing a komunikaci. Firmy budou muset svá environmentální tvrzení prokazatelně podložit, a to ještě před jejich použitím. Obecná sdělení typu „ekologický“, „udržitelný“ nebo „klimaticky neutrální“ bez jasné metodiky a data budou prakticky nepoužitelná.
Pro management to znamená:
- nutnost sladit marketing s daty o udržitelnosti,
- vyšší riziko sankcí a reputačních škod,
- konec improvizace v komunikaci.
Směrnice však v loňském roce uvízla v rámci schvalování na mrtvém bodě a její osud je zatím nejasný. Spory se vedly především o možný dopad na malé podniky, pro které by to znamenalo nepřiměřenou administrativní zátěž. Na výsledný kompromis tedy stále čekáme, je ale možné, že se v roce 2026 dočkáme výsledku.
Zamrznutí směrnice o tzv. zelených tvrzeních ale neznamená, že proti greenwashingu neexistují žádné páky. Do českého právního řádu totiž vstupuje zákon cílený na ochranu spotřebitele, konkrétně evropská směrnice o posílení postavení spotřebitelů pro ekologickou transformaci. Ta zakazuje vágní „eko“ tvrzení bez potřebné certifikace. Podle českého zákona o ochraně spotřebitele pak hrozí firmám za porušení pokuta až 5 milionů korun. Firmy by se tak již nyní měly zaměřit na revizi svých marketingových prohlášení či obalů, jinak se od září letošního roku vystavují riziku sankcí.
Více jsme o Green Claims Directive psali zde.