Když firma řekne, že chce mít „ekologickou kancelář“, co si pod tím dnes vlastně představujete? Kde většina firem začíná špatně?
Ekologická kancelář pro mě není kancelář plná produktů s nápisem „eko“. Je to firma, která ví, co pravidelně spotřebovává, proč to kupuje a jestli stejnou potřebu neumí vyřešit chytřeji, s menším množstvím odpadu, menším dopadem a ideálně i s rozumnými náklady.
Firmy často začnou u toho, co je nejvíc vidět. Pořídí několik „zelených“ reklamních předmětů, nové koše nebo udělají jednorázovou kampaň. Z našich hloubkových rozhovorů ale vyplynulo, že každodenní provoz zůstává často úplně stranou. Firma se prezentuje jako udržitelná, ale v kuchyňkách a na toaletách používá nejlevnější prostředky, o jejichž složení, spotřebě nebo dopadu vlastně nikdo nic neví.
Nemusí to být záměr. Ve větších firmách bývá strategie udržitelnosti oddělená od běžného nákupu. O kancelářskou drogerii se může starat facility manažer, office manažerka, HR, nákup nebo externí úklidová firma a mezi těmito lidmi často chybí propojení.
Začala bych proto obyčejnou inventurou: co firma používá každý den, kdo to objednává, kdo s tím pracuje, kolik se toho za rok spotřebuje a podle čeho se produkty vybírají. Udržitelnost podle mě vzniká sérií lepších rozhodnutí, která se každý měsíc opakují a postupně se stanou běžným standardem.
Mnoho firem řeší udržitelnost hlavně u energie nebo dopravy. Proč podle vás stojí za to věnovat pozornost i běžnému provozu kanceláře?
Energie a doprava mají samozřejmě velký dopad a dává smysl je řešit. Běžný provoz kanceláře je ale zajímavý tím, že probíhá každý den a týká se všech zaměstnanců. To, co u jednoho člověka vypadá jako maličkost, se ve firmě se stovkami lidí násobí každý den, měsíc a rok.
Patří sem například prostředky na úklid, mytí nádobí, praní firemního textilu, hygienické potřeby, osvěžovače vzduchu, jednorázové obaly i správné dávkování. Jsou to možná méně atraktivní témata než solární panely nebo elektromobily, ale právě pravidelná spotřeba má velkou sílu. Jeden lépe zvolený produkt, který firma nakupuje znovu a znovu, může mít za několik let větší dopad než jednorázová kampaň, o které se jen hezky mluví.
Ve vaší komunikaci často mluvíte o datech, testování a měření dopadů. Jaké informace by měl od dodavatele vyžadovat každý nákupčí?
Já bych se určitě nespokojila s větou, že je něco „ekologické“, „přírodní“ nebo „šetrné“. To jsou zase hezká slova, ale bez důkazů jsou to pořád jen marketingová tvrzení. Nákupčí by se měl ptát: Na základě čeho to říkáte a můžete mi to doložit?
Zajímat by ho mělo složení, bezpečnostní dokumentace, nezávislé certifikace, testy účinnosti, informace o biologické rozložitelnosti, doporučené dávkování, původ produktu i způsob balení. Důležité je také vědět, podle jaké metodiky se testovalo a s čím dodavatel svůj produkt porovnává. Bez kontextu může totiž i působivé číslo vyprávět jen polovinu příběhu.
Nákupčí ale potřebuje vedle ekologických dat také velmi praktické informace. Kolik stojí jedno skutečné použití? Jaká bude roční spotřeba? Je produkt koncentrovaný? Jak často se musí objednávat? Dokáže ho dodavatel pravidelně doručovat? Je možné ho odebrat prostřednictvím stávajícího distribučního systému nebo v režimu náhradního plnění?
Věda mě vždycky fascinovala a čím déle se detergentům věnuji, tím méně věřím jednoduchým sloganům. Sama se stále učím, studuji na Technické univerzitě v Liberci a do budoucna bych chtěla pokračovat i na doktorát. Právě proto je pro mě důležité, abychom v EcoHaus nestavěli komunikaci jen na dobrém pocitu, ale na ověřitelných datech. Dobrý dodavatel podle mě umí otevřeně popsat nejen přednosti svého produktu, ale i jeho limity.
Dobrý dodavatel by měl umět popsat přednosti i limity produktu
Máte zkušenost s firmami, které po změně kancelářské drogerie nebo hygienických prostředků narazily na odpor zaměstnanců? Co rozhoduje o tom, jestli si lidé nové produkty skutečně osvojí?
Ano, ale naše hloubkové rozhovory mi ukázaly, že odpor často nevychází z toho, že by lidé byli proti udržitelnosti. Mnohem častěji jde o nedůvěru k neznámému formátu, zažité návyky a obavu, že nový produkt nebude fungovat stejně dobře.
V jednom z rozhovorů například zazněla zkušenost z výrobní firmy, kde zaměstnanci nechtěli klasický prací prášek nahradit ani tabletami. Především starší provozní zaměstnanci měli pocit, že čím větší balení a čím více prášku použijí, tím lépe bude prádlo vyprané. Prací papírek pak pro ně může na první pohled působit jako něco, co jednoduše nemůže být dostatečně účinné. Tady nestačí říct, že je řešení ekologičtější. Lidé si potřebují sami ověřit, že opravdu funguje.
Proto podle mě rozhodují čtyři věci: prokazatelná účinnost, co nejjednodušší používání, srozumitelný návod a možnost produkt nejprve otestovat přímo s lidmi, kteří s ním budou pracovat. Firma by neměla nový prostředek pouze nakoupit a rozdat. Měla by ho vyzkoušet v menším provozu, sledovat spotřebu a výsledek a získat zpětnou vazbu od skutečných uživatelů. Pokud produkt funguje a nepřidává lidem další práci, mají mnohem menší důvod vracet se k původnímu řešení.
Které změny mají podle vašich zkušeností největší přínos a přitom nevyžadují vysoké investice?
Největší smysl mi dává začít u věcí, které firma stejně pravidelně nakupuje. Nečekat na speciální rozpočet na udržitelnost, ale využít peníze, které už dnes odcházejí za čisticí prostředky, mytí nádobí, praní firemního textilu, hygienu nebo jednorázové obaly.
První krok může být velmi praktický: vzít objednávky za posledních dvanáct měsíců, najít tři nejčastěji nakupované položky a u nich porovnat nejen cenu jednoho balení, ale skutečné náklady na jedno použití. U drogerie totiž rozhoduje koncentrace, dávkování, účinnost i množství obalového materiálu. Levnější balení nemusí být levnějším řešením, pokud se ho spotřebuje dvojnásobek.
Rozhovory zároveň ukázaly, že firmy mají velmi málo času zavádět nové dodavatele a měnit interní systémy. Nejlepší změna je proto taková, která nezvýší administrativu a dá se jednoduše zapojit do existujícího provozu. Pomoci může pilotní objednávka, jasně nastavené dávkování nebo možnost nakoupit produkt prostřednictvím distributora, kterého už firma používá.
Firma nemusí měnit všechno. Stačí vybrat jednu často používanou položku, otestovat lepší variantu a po měsíci porovnat spotřebu, cenu, účinnost i zkušenost lidí, kteří s ní pracovali. Když to funguje, může stejný postup zopakovat u dalšího produktu.
Kde naopak firmy často utrácejí peníze za opatření, která mají jen malý dopad?
Často u věcí, které jsou dobře vidět, ale téměř nikdo je nepotřebuje. Typickým příkladem jsou další reklamní předměty. To, že je propiska, taška nebo lahev vyrobená z recyklovaného materiálu, ještě neznamená, že je udržitelná. Pokud skončí nepoužitá v šuplíku, firma pouze vytvořila další věc navíc.
Podobně vnímám jednorázové „zelené“ kampaně, které se dobře fotí, ale nijak nemění každodenní fungování firmy. Nejdřív bych upravila to, co firma dlouhodobě nakupuje a spotřebovává, a teprve potom o tom začala hlasitě komunikovat. Jinak se velmi snadno dostaneme ke greenwashingu, i když původní úmysl mohl být dobrý.
Moje oblíbená kontrolní otázka je proto velmi jednoduchá: Potřebujeme to vůbec? Nejlepší nákup není vždy ten, u kterého najdeme ekologičtější variantu. Někdy je nejlepší nenakoupit další zbytečnost a rozpočet využít tam, kde bude mít měřitelný efekt.
Nejlepší nákup není vždy ten, který je nejekologičtější
Stále častěji se mluví o zdravém pracovním prostředí. Jakou roli v něm podle vás hraje složení čisticích a pracích prostředků?
Větší, než si často připouštíme. Čisticí a prací prostředky používáme opakovaně na površích, nádobí nebo textilu, se kterými jsou zaměstnanci každý den v kontaktu. Proto bychom se neměli ptát jen na to, zda prostředek uklidí, ale také co obsahuje, v jaké koncentraci se používá a jestli se správně dávkuje.
V rozhovorech mě zaujalo, že firmy často investují do zdraví zaměstnanců, pořádají dny zdraví nebo nabízejí různé benefity, ale složení prostředků používaných každý den v kuchyňkách, koupelnách a na toaletách už tolik neřeší. Přitom právě každodenní prostředí je součástí péče o zaměstnance stejně jako jednorázová akce.
Zároveň nechci prodávat strach z „chemie“. Všechno kolem nás je chemie a ani přírodní původ automaticky neznamená, že je látka bezpečná za všech okolností. Rozhoduje konkrétní složení, koncentrace, expozice a správný způsob použití. Právě tady je podle mě potřeba více věcnosti a méně černobílých marketingových zkratek.
Firemní dárky bývají plné jednorázových nebo rychle zapomenutých předmětů. Co dnes firmy hledají, když chtějí darovat něco, co dává smysl zaměstnancům i obchodním partnerům?
Z našich rozhovorů vyplynulo, že firmy nehledají pouze hezký dárek. Potřebují, aby byl praktický, univerzální, snadno distribuovatelný a vešel se do přesně stanoveného rozpočtu. Některé společnosti mají například interní limit přibližně 20 až 25 eur na osobu, jiné řeší především celkovou cenu, jednoduché objednání nebo možnost náhradního plnění.
Důležitá je také univerzálnost. Pokud firma obdarovává celý tým, neměl by dárek působit jako určený jen ženám nebo jen mužům. V jednom z rozhovorů například zaznělo, že část mužských zaměstnanců negativně vnímala, když byl firemní dárek připravený pouze pro ženy. I dobrý záměr tak může vytvořit zbytečný pocit vyloučení.
Vedle praktičnosti firmy zajímá také příběh: kde produkt vznikl, kdo ho vyrobil nebo zkompletoval a zda nákup podpoří lokální značku, chráněnou dílnu nebo zaměstnávání lidí se zdravotním znevýhodněním. Nejlepší firemní dárek podle mě propojuje skutečné využití, hodnoty firmy a konkrétní společenský dopad.
V EcoHaus spolupracujete s chráněnými dílnami a zaměstnáváte osoby se zdravotním znevýhodněním. Jak se podle vás pozná, že společenský dopad není jen doplňkem marketingové strategie?
Pozná se podle toho, jestli je součástí běžného fungování firmy i ve chvíli, kdy o něm zrovna nevzniká žádný příspěvek na sociální sítě. Pro nás spolupráce s chráněnými dílnami a zaměstnávání lidí se zdravotním znevýhodněním nevznikly jako kampaň. Je to součást rozhodnutí, jak chceme EcoHaus budovat a s kým chceme růst.
Skutečný dopad se podle mě měří praxí: kolika lidem firma dlouhodobě dává práci, jaké podmínky vytváří a jestli je ochotná přizpůsobit procesy i tehdy, když je to organizačně náročnější než nejjednodušší komerční varianta. Jednorázová spolupráce může vypadat hezky, ale skutečná změna vzniká až tehdy, když se stane stabilní součástí podnikání.
Hloubkové rozhovory mi navíc ukázaly, že společenský dopad nemusí být pouze morálním argumentem. Pro firmy může mít velmi konkrétní hodnotu například v podobě náhradního plnění. Díky tomu se propojí reálná potřeba firmy nakoupit drogerii nebo dárky s dlouhodobou podporou zaměstnávání lidí se zdravotním znevýhodněním. Právě takové propojení mi dává největší smysl, společenský dopad není něco navíc, ale přirozená součást fungujícího obchodního modelu.
Přírodní původ ještě neznamená bezpečnější produkt
Letos jste získala ocenění EY Společensky prospěšný podnikatel roku. Co se od založení EcoHaus změnilo ve vašem pohledu na udržitelné podnikání?
Když jsem EcoHaus zakládala jako studentský projekt na Technické univerzitě v Liberci, dívala jsem se na udržitelnost hlavně skrze samotný produkt. Řešila jsem jeho složení, obal, účinnost a to, jak vytvořit lepší alternativu k tomu, co už na trhu existuje. Myslela jsem především na to, co nakonec drží zákazník v ruce.
Dnes vím, že odpovědnost firmy produktem teprve začíná. Je také v tom, s kým spolupracujeme, jaké podmínky vytváříme lidem, jak jednáme s dodavateli, jak rychle chceme růst a jaká rozhodnutí jsme ochotni udělat i ve chvíli, kdy nejsou nejjednodušší. Udržitelné podnikání pro mě není samostatná kolonka ve strategii. Je to způsob, jakým se dívám na celou firmu.
Ocenění EY pro mě bylo obrovskou radostí, ale také závazkem. Nepovažuji se za někoho, kdo už má všechno vyřešené. Naopak čím víc se učím, tím víc vidím, kolik práce je ještě před námi. Chci dál propojovat podnikání s vědou, pokračovat ve studiu, jednou jít na doktorát a přispět k tomu, aby šetrnější drogerie nebyla drahým luxusem nebo okrajovou alternativou, ale běžným standardem.
Kdybyste měla dát firmám jediný úkol na příštích třicet dní, který jim pomůže udělat kancelář udržitelnější, jaký by to byl?
Nejdřív si zmapujte cestu jediného pravidelně nakupovaného produktu. Zjistěte, kdo ho objednává, kdo nákup schvaluje, kdo ho skutečně používá a kdo může případnou změnu ovlivnit nebo zastavit. Ve větší firmě to totiž mohou být čtyři různí lidé.
Potom se podívejte na objednávky za posledních dvanáct měsíců a vyberte jeden produkt, který firma nakupuje často. Zjistěte, kolik ho ročně spotřebujete, kolik vás ve skutečnosti stojí jedno použití, co obsahuje, jak je balený a jestli dodavatel dokáže doložit tvrzení, která o něm uvádí.
Najděte jednu lepší alternativu a na měsíc ji otestujte v reálném provozu. Sledujte spotřebu, cenu, účinnost i zpětnou vazbu lidí, kteří s produktem skutečně pracují. Po třiceti dnech budete mít konkrétní data a budete se moci rozhodnout, jestli změnu rozšířit.
Nemusíte vytvářet stostránkovou strategii ani vyměnit všechno najednou. Udělejte jednu změnu, u které přesně víte proč, a stanovte si termín jejího vyhodnocení. Pokud se osvědčí, zopakujte stejný proces u další položky. Právě tak se z dobrého úmyslu stává opakovatelný systém a z něj skutečná změna.
Petra Doubková
Petra Doubková je zakladatelka a CEO společnosti EcoHaus, která vyvíjí a nabízí ekologické alternativy pro domácnost a šetrnou drogerii. Zaměřuje se na redukci plastů, snižování chemické zátěže v domácnostech a popularizaci udržitelného životního stylu. Ve svém podnikání propojuje ekologické produkty s aktivní edukací spotřebitelů a inspiruje zákazníky ke změně nákupního chování směrem k odpovědnější každodenní spotřebě.