Technologičtí velikáni z USA dominují evropské digitální infrastruktuře. Analýza společnosti Proton odhalila, že více než 74 % veřejně obchodovaných evropských společností je závislých na technologických službách z USA. S podobným problémem se potýkají i národní vlády.
V trhu s generativní umělou inteligencí (AI) mají americké společnosti zcela dominantní pozici a nezdá se, že by jim evropské firmy byly v dohledné době schopny konkurovat. V případě cloudových služeb jen Google, Amazon a Microsoft ovládají 70 % evropského trhu, evropské firmy pak pouze 13 %.
USA mohou svou digitální infrastrukturu využít pro nátlak na Evropu
Americká vláda by mohla Evropu od těchto služeb částečně odstřihnout. Nejde přitom o jen o teoretickou představu, příklady vypínání americké digitální infrastruktury už z minulosti máme. V roce 2010 přestali poskytovatelé platebních služeb Visa, MasterCard a PayPal procesovat příspěvky whistleblowingové platformě WikiLeaks. K vypnutí došlo po nátlaku některých amerických politiků a bez soudního příkazu. Kvůli těmto sankcím přišlo WikiLeaks o 95 % svých příjmů.
Aktuálně se s americkými sankcemi potýká Mezinárodní trestní soud (ICC). Ten vydal v listopadu 2024 zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. V důsledku toho Trump uvalil na některé představitele ICC sankce. Mnozí soudci tedy ztratili přístup ke svému e-mailu, dodnes si také nemohou objednávat online služby a platit kreditní kartou. Kanadská soudkyně ICC Kimberly Prost prohlásila, že Spojené státy „mají moc v podstatě vymazat člověka z moderní ekonomiky mávnutím pera.“ Platební karty, sociální sítě, cloudové služby, jako je Google Drive, či AI používá každodenně i většina z nás.
Podle bývalé místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové tak existuje riziko, že by USA využily evropskou závislost k vydírání. „De facto už jsme ho zažili, když prezident Trump operoval při jednání o clech tím, že EU nebude vymáhat plnění evropské digitální legislativy,“ vysvětluje. Podle ní je dobře, že Komise tlaku nepodlehla.
Podle business reportéra Deutsche Welle Stevena Beardsleyho by v nejčernějším scénáři mohly Spojené státy například během obchodní krize vypnout Evropanům cloudové servery. Vytvořily by tak na Evropu enormní tlak, na těchto serverech totiž běží velké množství webových stránek, kde nakupujeme nebo čteme zprávy. Fungují na nich i některé bankovní systémy a vládní služby.
„O těchto rizicích se v Česku moc nemluví. Často se u nás řeší energetická bezpečnost – neumíme si představit, že by české elektrárny vlastnila cizí mocnost. Vůbec ale nemluvíme o tom, že nevlastníme platební systémy a většinu cloudových serverů – a že USA je teoreticky může vypnout,“ komentuje analytik Evropy v datech Adam Trunečka. „Snad si Trump uvědomuje, že by tím americké firmy ztratily důvěru i velké příjmy. Bohužel ale nevíme, jak daleko je ochotný zajít,“ dodává.
Na drtivé dopady případného odstavení služeb upozorňuje i analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček: „Na jednu stranu se riziko rozhodně nedá vyloučit, na tu druhou by však následky byly přímo katastrofické a vzájemně zničující, což si myslím dobře uvědomuje i Bílý dům. Avšak – například v případě krize kolem Grónska to bylo vidět – zejména v bezpečnostní oblasti je to něco, na co rozhodně musíme pamatovat a dávat si pozor. Viz například reflexe dánských vojáků při používání mobilních telefonů, různých amerických aplikací a podobně,“ vysvětluje expert.
Evropská ekonomika i část vlád běží na amerických serverech
Když Donald Trump začal hrozit tím, že převezme Grónsko, mnozí evropští lídři začali mluvit o větší „suverenitě“ a „nezávislosti“ na USA. Francie v tu dobu zakázala státním úředníkům používat americké videonástroje, jako je Zoom nebo Microsoft Teams.
Zatímco u videokonferenčních softwarů jde změnu provést relativně rychle a snadno, u cloudových služeb je to výrazně obtížnější. Evropské vlády na ně však ukládají naprosto klíčové informace, včetně osobních či zdravotnických údajů. Zatím jen některé země zavedly „suverénní cloudové přístupy“, například Itálie, Polsko nebo Slovensko. V praxi to znamená, že si údaje ukládají sami nebo je posílají do datacenter od evropských firem. Česká vláda ale používá „hybridní přístup“, kdy může využít i servery od neevropských firem, ač za přísných podmínek. A právě k serverům amerických firem by mohla vláda USA v některých případech získat přístup.
Definovat českou závislost na amerických digitálních technologiích je však velmi komplikované. Ani Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) nemá přesná data: „Každá instituce používá jiný soubor systémů a služeb a jejich využití se navíc rychle vyvíjí,” sdělil úřad pro web Update EU.
Bez Ameriky už pomalu ani nezaplatíme
Pro bezpečnost státu a ekonomiky může být problematická i závislost na amerických platebních kartách. Právě americké karetní značky jako Visa a Mastercard procesují 61 % plateb kartou v eurozóně. V některých zemích EU už existují národní karetní systémy, například německý Girocard nebo belgický Bancontact. Ty jsou ale jen částečným řešením, protože neumožňují přeshraniční platby. „Z pohledu ČSOB vnímáme, že aktuálně se bez zapojení technologií ze třetích zemí v kontextu globální ekonomiky neobejdeme. V Česku a místy ani v EU nejsou k dispozici dostatečné technologické základy, které by zajistily kvalitu služby, na kterou jsou naši klienti zvyklí,“ říká Tomáš Stegura, výkonný ředitel Design a řešení pro komerční bankovnictví, ČSOB. Ačkoli v některých zemích existují lokální řešení, objevují se i pokusy na úrovni EU. Robustnost, kterou je třeba zajistit pro skutečnou odolnost, ale budeme budovat ještě dlouho, myslí si Stegura.
Evropa má svou platební iniciativu WERO, funguje ale jen v eurech
Alternativu na evropské úrovni má představovat iniciativa European Payments Initiative (EPI), do níž se zapojily desítky bank. Jejím cílem je propojit platební schémata napříč Evropou a posílit konkurenci vůči americkým hráčům. V některých zemích už funguje digitální peněženka WERO, v Česku zatím dostupná není.
Mateřská společnost ČSOB, belgická KBC, je dokonce zakladatelskou bankou EPI a ČSOB vnímá Wero jako budoucnost plateb v eurozóně. Vladimír Vojtíšek, ředitel Daily Banking, ČSOB vysvětluje, jak systém funguje: „EPI uvedlo na trh WERO jako platební platformu s ambicí vytvořit jednotné evropské řešení pro digitální platby. Umožňuje okamžité převody peněz mezi lidmi (P2P), platby u obchodníků i online nákupy. A to přímo z bankovního účtu, tedy bez využití globálních karetních schémat. Wero samotné je v tuto chvíli dostupné jen v několika zemích a funguje jen v měně EUR (pro vypořádání transakcí využívá SEPA okamžité platby).“ Wero tedy není možné využít pro platby v korunách – může být ale dobrým nástrojem pro cesty Čechů po Evropě.
Jourová říká, že sice stojí za to se zajímat o evropské varianty digitálních služeb, v mnoha odvětvích ale plnohodnotná alternativa zatím chybí. „Odmítnutí amerických technologií by člověka vrátilo hluboko do minulého století. EU musí zapracovat na rychlých, bezpečných a funkčních alternativách,“ zdůrazňuje. S tím souhlasí i Tomáš Stegura „Plnohodnotné alternativy v Evropské unii neexistují. Jejich vytvoření představuje nutnost spolupráce centrálních i komerčních bank a citelnou investici. Bez zapojení národních vlád či EU budou velmi obtížně hledat svého investora.“ Evropa čelí silné fragmentaci. „Dlouhodobá snaha uniknout z globálních karetních řešení naráží na překotný technologický vývoj, ve kterém jsou velká karetní schémata klíčovými hráči,“ dodává Stegura.
Zajímavostí je, že evropské banky vlastnily evropské karetní schéma VISA Europe, v roce 2016 však došlo k prodeji a začlenění této sítě do globální VISA. Důvodů pro prodej bylo více, ale jedním z faktorů bylo zavedení tzv. interchange fee regulace, která dramaticky snížila ekonomickou atraktivitu vlastního karetního schématu.